Palm Canyon u pouštního městečka
Palm Springs je jedním ze čtyř kaňonů v nichž díky unikátním podmínkám vznikly
nefalšované pouštní oázy. Drobné říčky sycené tajícím sněhem vysoko v horách
dokáží živit potřebnou vláhou tisíce palem a ostatních rostlin, které našly v příkrých
kaňonech svůj domov.
Palm Canyon je dlouhý úctyhodných
15 mil, což mu pohodlně zajišťuje titul světově nejdelší palmové oázy. Celé místo
je kontrastem mnoha protikladů, nad sluncem spalovaným vyprahlým úbočím kaňonu se v
dálce zvihají zasněžené vrcholky San Jacinto Mountains jejichž vrcholek San Jacinto
Peak je druhým nejvyšším místem v jižní Kalifornii.
Zdejší dlouhé kaňony si před několika
stoletími za své obydlí vybrali Indiáni kmene Aqua Celiente Cahuilla. V roce 1876 jim
US federální vláda garantovala zdejší území jako jejich rezervaci, kaňony jsou
dodnes v indiánské péči. Ve zbývajících částech rezervace vyrůstají v poslední
době moderní kasína jak houby po dešti.
Známý bavič Riff Markowitz se
celkem vtipně ve své Follies Show pozastavuje nad moderními změnami současné doby, v
níž je běžné, že do poustě obklopující Palm Springs přijíždí bílý muž, aby
mu původní "rudoch" s velkým ziskem prodal ohnivou vodu, zábavu a hazard.
Kam pak ta doba spěje...
Divokost a originalitu zdejšího území
dokazuje přítomnost jak několika už ohrožených kaktusů, tak i chráněných živočichů.
Při této naší návštěvě jsme hned na počátku kaňonu narazili na chřestýše,
který se před námi zprvu ani nesnažil ukrýt. Nejspíš v klidu trávil svojí poslední
kořist, což naznačovala výraznější boule v polovině jeho těla. Když už ho odčividně
přestalo bavit naše cvakání spouští fotoaparátů a obdivování jeho mrskajícího
chřestícího konce ocasu stočil se do útočné pozice, což bylo pro nás dobrým signálem
k pokračování v cestě dál.