LaMar Kalendář  -  2006 červenec

Mono Lake je jedním z nejstarších jezer v severní Americe, nicméně samotné stáří na jezeru vidět není. Jedinečný unikát z něj teprve vytváří množství tufových věží, které zde dokázaly pod jeho hladinou za dobu jeho existence díky speciálním podmínkám narůst.

Mono Lake obsahuje celkem 280 milionů tun rozpuštěných solí, v současnosti je 2,5x víc slanější než oceán. Podloží v okolí jezera je bohaté na vápenec, který se pomalu rozpouští v prosakující vodě. Ta se vsakuje až do doby, než narazí na skálu díky níž se dostane ve formě pramenů opět na povrch. Pokud je pramen pod hladinou jezera a voda bohatá na rozpuštěný vápník přijde do styku s uhličitany v jezeře, dojde k chemické reakci při níž se vápenec vyloučí ve formě nové skály nazývané tufa.

Neobvyklé útvary by zůstaly běžným návštěvníkům skryté nebýt skutečnosti, že v roce 1941 byl dokončen vodovod zásobující rozrůstající se LA, který odklonil 4 z 5 toků původně směřujících do velké bezodtokové pouštní mísy na jejímž okraji leží jezero Mono Lake. Rozsáhlý úbytek vody na všech hlavních přítocích jezera způsobil pozvolný pokles jeho hladiny, který v rozmezí let 1941 az 1982 dosáhl rozdílu 13.7 metru. Současně s tím se slanost vody v jezeře zdvojnásobila. Pokles hladiny v jezeře odkryl na jeho jižním okraji doslova celý les tufových věží. Mnoho z nich je nyní úplně na souši, takže si je každý návštěvník může prohlédnout zblízka.

V roce 1994 bylo po složitých jednáních dosaženo kompromisu a množství vody odváděné do LA bylo výrazně sníženo. Byla stanovená nová cílová úroveň hladiny - 8 metrů pod jeho původní úrovní v roce 1941. Té by se mělo dosáhnout postupně v následujících zhruba 20 letech.

Při naší současné návštěvě pro nás bylo překvapením o kolik se hladina jezera zvýšila oproti naší předcházející návštěvě místa v červenci 2004. Za 2 roky zmizela převážná část pláže obklopující hlavní skupinu tufových věží a návštěvníci se musí nyní prodírat buď hustým pichlavým porostem nebo počítat s broděním vodou. Po dosažení finální plánované úrovně jezerní hladiny zmizí pod vodou většina tufových věží, z čehož budou mít radost jistě ochránci přírody, nicméně turistickým návštěvníkům ubyde zajímavost nemající nikde jinde v US obdoby.

I kvůli tomu jsme tentokrát neváhali sem zajet na východ slunce, kdy tufové věže doslova září a na klidné hladině vytvářejí svým zrcadlením neopakovatelnou podívanou. Kdo ví, jak to zde bude vypadat s hladinou, až se sem dostaneme zase příště...