LaMar Kalendář  -  2007  březen

Death Valley NP - Racetrack Playa

V odlehlé části Národního Parku Death Valley leží mezi horskými hřebeny Cotonwood Mountain a Last Chance Range vyschlé jezero Racetrack Playa, proslavené zvláštním fenoménem samovolně se pohybujících kamenů. Místo donedávna leželo na seznamu světových záhad, dlouho se nevědělo co je to za sílu, která dokáže pohnout tak těžkými balvany a nezanechá přitom v okolním blátě krom jejich vlastní dráhy žádnou jinou stopu.

Vyschlé jezero je přístupné jen po špatné kamenité cestě a to pouze pro vozy s náhonem 4x4. Jeho dno tvoří perfektně rovná plocha, kterou pokrývá ruzně silná vrstva jemného  bahna. V jihovýchodní části této plochy se nachází téměř 200 různě velikých kamenů jejichž dráhy vytlačené v zaschlém blátě vypovídají o jejich pohybu. Největší kámen je 320kg těžký, délka drah se pohybuje od několika, až po stovky metrů. Stopy nevedou jen přímo jedním směrem, ale klikatí se, zahýbají a vracejí se zpět. Na celé ploše je vidět jejich množství.  Kameny pochazejí z dolomitových skal, které se tyčí nad jihovýchodním okrajem vyschlého jezera. Nevykazují žádné vyjímečné vlastnosti a i měření magnetického pole ve zdejší oblasti potvrdilo, že se nijak neodlišuje od normálu. Ani seismická činnost není na tomto místě nijak neobvyklá. Tímto zjištěním padly dvě z několika původních teorií, snažících se vysvětlit příčiny pohybu kamenů.

Jihovýchodní část Racetrack Playa je o několik centimetrů níže než okolní rovina a proto je přirozeným shromaždištěm veškeré dešťové vody. Místní celkové roční srážky však nepřevyšují ani 5cm. Vrcholky pohoří Sierra Nevada, které jsou odtud vzdáleny západně pouhých 60km tvoří srážkový stín a díky jemu je tato oblast nejsušším místem na západní polokouli. Na jihu Racetrack Valley jsou dva topografické koridory odkud díky rozdílu teplot přicházejí silné lokální větry, dosahující rychlosti více jak 60km/h. Vzniká zde unikátní efekt "větrného tunelu", který dokáže, pokud jsou i ostatní podmínky příznivé, pohnout s kameny. Důležitým předpokladem pro úspěšný pohyb kamenů je právě také dostatek zde tolik vzácné vody. Namočením se bláto stane na pár dnů abnormálně měkké a kluzké. Pokud se zde vyskytne větrná bouře dřív, než opět vyschne, může vzniknout světově známý fenomén "putujících kamenů."

Odlehlá poloha oblasti Racetrack a 50 km dlouhá kamenitá cesta, kterou většina osobních vozů bez náhonu 4x4 nezvládne, odradí většinu běžných návštěvníků parku. Díky tomu tak zůstává toto místo ušetřeno masivnímu náporu turistů, který by určitě nepřispěl k jeho zachování. I přes přísné zákazy vstupu na plochu v době, kdy je mokrá, zde jsou vidět stopy bezohledných návštěvníků, které zde zůstanou otištěny v zaschlém blátě déle než rok.

Naše druhá návštěva místa se od předchozí lišila v dostatku času, který jsme na ni měli a také ve skutečnosti, že jsme tentokrát nepíchli kolo. I díky tomu jsme si zde mohli užít celé odpoledne, kdy zejména v čase před tím, než slunce zmizelo za horský hřeben, se stíny natolik protáhly, že dokonale vykreslily jednotlivé dráhy kamenů i veškeré nerovnosti na jílovité ploše.