LaMar Kalendář  -  2007  květen

Grad Canyon West - Hualapai Reservation - Skywalk

Když jsme se už v červnu 2006 chystali společně s dalšími 5 lidmi zajet z Las Vegas na Skywalk, tak jsme se až na poslední chvíli dozvěděli, že celá atrakce není kvůli zdržení stavby dokončená a otevřená. Po více jak roce od první zmínce o Skywalku, která k nám paradoxně prosákla z evropského tisku, se sem konečně plni nadšení vydáváme.

O co vědší nadšení, o to vědší rozčarování a několik zklamání přímo na místě. Prvním překvapením bylo zjištění. že každý kdo zamíří na Skywalk po zemi musí překonat zhruba 15 mil dlouhý nezpevněný úsek odbočující ze státní silnici R25 do Indiánské reservace. Tato cesta byla pravděpodobně nejhorší a nejvíc nekvalitní cestou, kterou jsme do té doby kdekoliv v US jeli. Výmoly a vystouplé kameny uprostřed cesty vystřídá následovně po dojetí na hranici indiánské rezervace moderní asfaltka, která vede až k návštěvnímu centru.

Tam čekalo další překvapení spočívající ve výši ceny za vstup na Skywalk, který je opravdu (v té době inzerovaný) poplatek $25 na osobu, ale aby se k němu každý vůbec dostal, tak si musí koupit tůru indiánským autobusem na další 2 vyhlídky, focení s Indiánem, nějakou podivnou možnost se naobědvat v prostředí, které má do čistoty opravdu hodně daleko, a nevím co ještě, což v konečné fázi přijde na nějakých krásných $80 na osobu. Překvapených lidí zde v době naší návštěvy stálo víc, ale v nás nakonec zvítězil pocit zvědavosti a když jsme sem již tak strašnou cestou dojeli, byl by hřích se otočit a vzdát to pár metrů před cílem.

Jestliže mě před cestou sem přišlo divné, že po téměř 2 měsících po oficiálním otevření nejsou na internetu k vidění ničí fotky tak unikátní nové atrakce, odpovědí mi byl kompletní zákaz focení na Skywalku. Údajně kvůli bezpečnosti návštěvníků a také skleněného mostu je zákázáno si sebou vzít (na most) cokoliv, co by mohlo spadnot jak dolů do kaňonu, tak i na samotný most. Nutno dodat, že samozřejmě za poplatek zde Indiání nabízejí vyfocení návštěvníků, nicméně člověkěm co ví o focení asi tolik, co běžný jedinec o hvězdokupách. Takže výsledkem je nabízená fotka jak se návštěvník opírá o kovové zábradlí a za ním je Grand Canyon. Na přímý dotaz, zda může udělat fotku oproti skleněnému povrchu mostu, aby bylo vidět na čem vlastně stojíme, nám bylo odpovězeno, že to nejde a při konstatování, že našimi fotoaparáty by jsme to bez problému dokázali přišlo jen arogantní pokrčení rameny a ztráta zájmu se s námi vůbec dál bavit.

Jestliže (tehdy) na oficiálních stánkách existovala jen kresba dostavěné podoby Skywalku vycházející z budovy puebla, tak při naší návštěvě jsme se dostali doprostřed rozestavěné stavby oplocené drátěným plotem. Pueblo je sice plánováno, ale jeho dokompletování je zatím ve hvězdách, protože z něj nestojí ani základy. Navíc, jestliže si v té době kdokoliv mohl podle zveřejněné kresby místa (na oficiálních stránkách) myslet, že skleněný oblouk vede přímo nad Colorado River, skutečnost je taková, že most stojí pouze na pokraji jednoho z četných bočních kaňonů svažujících se ke Colorado River, která je v povzdálí vidět.

Zmiňovaná možnost se najíst na poslední vyhlídce Guano Point přišla vzhledem k již zmiňované minimální čistotě a také poměrnému časovému napětí již bezpředmětná. Také málokdo sem přijíždí, aby vyměnil výhled na krásný kaňon za dojídání nějakých olezlých hliníkových misek s něčím podivným.

Závěrem se dá říct, že do budoucna je opravdu velikou výhodou se dopodrobna informovat a čemkoliv v čem mají prsty Indiáni. A ačkoliv se člověk nemůže nijak divit, že se snaží na své území nalákat na nové atrakce další návštěvníky, které zde pak ždímají a ždímají, může být každý rád, že Grand Canyon je tak obrovský, že Indiánům patří jen jeho jedna část na západě. Přítomnost nedalekého klasického NP spravovaného státní organizací NPS tak zajišťuje každému možnost tento celosvětový unikát spatřit bez nutnosti se nechat vláčet indiánskou lačností po penězích, tak jak je tomu v jiných místech, které jim patří celé (například Antelope Canyon).