LaMar Kalendář  -  2007  září

Mountain Meadows Massacre Memorial

V průběhu 11. září 1857 došlo v mělkém údolí v centrální části jižního okraje tehdejšího teritoria Utah k zmasakrování výpravy osadníků směřujících ze svých domovů ve státě Arkansas za lepším životem v Kalifornii. Hrůzný útok nepřežilo celkem 120 mužů, žen a dětí. Za krvavou událostí stála skupina místních usedlíků - mormonů, kteří se svým náboženským přesvědčením nechali natolik zfanatizovat, že byli schopni i takového vraždění.

Výprava vyrazila o 5 měsíců dříve z Arkansasu s vidinou lepší budoucnosti na západním pobřeží Ameriky. Po strastiplném putování napříč kontinentem dorazila do Salt Lake City, kde padlo rozhodnutí nepokračovat v severní cestě do Kalifornie, protože bylo pravděpodobné, že na horském hřebenu Sierra Nevada stihne napadnout sníh dříve, než tam výprava dorazí. Byla tedy zvolena jižní cesta vedoucí přes dnešní Las Vegas a protínající poušť Mojave Desert.

Po dosažení oblasti západně od současného města Cedar City byl výpravě místním vůdcem povolen několikadenní odpočinek před další cestou, v průběhu něhož ale vznikal v hlavách hostitelů zrůdný plán. Emigranti nepocházeli z Evropy, ale převážně šlo o bohatší vrstvu obyvatel Unie, kteří si tuto náročnou cestu mohli dovolit. Většina z nich měla sebou svůj veškerý majetek naložený na povozech. Výprava tak představovala společně se stádem plemenných koní a 800 kusy dobytka nakoncentrovaný majetek, který se nedal přehlédnout.

Událostem předcházelo putování mormonů napříč kontinentem až do oblasti Utahu, kteří byli odevšud vyháněni, zejména kvůli svojí náboženské odlišnosti, nesnášenlivosti a snaze přesvědčovat o své pravdě i zbytek lidí. Z toho vzešla obava z dalšího vytlačování jejich působení i z oblasti Utahu, ačkoliv kromě pár Indiánů zde před jejich příchodem nikdo nežil a celý pozdější stát vzniknul zejména díky jejich kolonizaci do té doby pustého území. Protože se Unie snažila připojit k sobě i toto území jako stát, ale teritorium Utah bylo pod silným vedením náboženské ideologie mormonů, hrozilo, že na ně bude vysláno vojsko, které prosadí cíle vlády ve Washingtonu. Hlavní překážkou v přijetí do Unie byly některé zvyklosti místních usedlíků, z nichž k nejvíce kritizovaným a viditelným patřila otevřená polygamie.

Do takto rozbušné situace se dostala emigrantská výprava a ve spojitosti mnoha faktorů pak vše dopadlo jak je už známé. První pokus o zdolání přistěhovalců přišel ze strany místních Indiánů Paiutes, kteří dostali od lokálních mormonů zbraně a slíbený podíl na kořisti. Prvnímu útoku se výprava i přes své ztráty dokázala ubránit. Brzy se však ukázalo, jak nevýhodné místo k utáboření jim bylo vybráno. Bez přístupu ke zdroji vody a na dně mělkého údolí, kde byli pro útočníky jak na dlani, byli odstřelováni bez dlouhodobé šance na ubránění. Mormoni jako další postup zvolili léčku a vyslali do obklíčeného tábora svoje poselství s bílou vlajkou, označující za agresory místní Indiány. Výpravě nabídli zaručení průchodu svým územím, když složí zbraně a nechají zde majetek. Po krátkém váhání, s docházející vodou a municí ani nemělo cenu dál čekat, výprava souhlasila. Po odevzdání zbraní byli všichni odvedeni z dohledu od tábora, kde byli na pokyn vůdce mormonů včetně žen a dětí postříleni nebo podříznuti. Útok přežilo jen 17 dětí mladších 7 let, kteří byli předáni místním mormonským rodinám k převýchově. Mrtvá těla byla oloupena, vysvlečena z šatů ponechána jak jsou svému osudu. Zabavený majetek s rozdělili místní mormoni.

Událost je i po 150 uplynulých letech stále živá a zůstává i nadále nezahojená. Povraždění přistěhovalců, kteří ani na chvíli nepomýšleli se zde usadit a jen tudy směřovali do Kalifornie, se zdá i dnes stejně nesmyslné jako v dobách počátků vyšetřování incidentu. Kromě faktu, že pocházeli z oblasti amerického středozápadu, kde byl kvůli shodě mnoha okolností zavražděn někdejší mormonský vůdce Joseph Smith Jr (Illinois) a Parley P. Pratt (Arkansas), nepředstavovali pro zdejší obyvatele žádné nebezpečí.

I díky velice pozvolnému vyšetřování celé události vzniklo mnoho pochyb, zda celá akce nebyla již dopředu naplánována a nestala se s vědomím nejvyššího mormonského vedení v Salt Lake City. Traduje se sice historka o dopise, který přikazoval místním usedlíkům umožnit výpravě bezpečný průchod, ale ten dorazil až po krvalé události a zpět již nic vzít nešlo. Odsouzený byl pouze jediný z účastníků útoku na výpravu, jímž byl vůdce útočící mormonské skupiny - John D. Lee. Ten byl až po dlouhých 20 letech popraven zastřelením přímo na místě masakru. Nicméně oficiální vedení mormonů dodnes popírá svojí jakoukoliv účast na události a označuje ji za svévolnou akci lokálního náboženského vůdce, který jednal bez jejich vědomí a jekékoliv autorizace.

Po vyšetřování událostí se většina z přeživších dětí vrátila ke svým příbuzným do svých domovů. Jejich potomci se až dodnes scházejí jak na místě samotného masakru, tak v městě Carrollton ve státě Arkansas, které je považováno za počáteční bod cesty výpravy. Tam dnes stojí i replika monumentu v Utahu.

Na místě masakru dnes stojí dva památníky, které připomínají někdejší události. Na místě opevněného tábora a prvního útoku na výpravu stojí kamenná mohyla pokrývající hromadný hrob obětí. Tento památník mají ve své péči mormoni, proto je sice velice upravený a udržovaný, nicmíně zde není ani slovo o příčinách a pachatelích masakru. Je zde jen kamenná deska na památku obětem s datumem a výrazným označením, kdo se o zdejší místo dnes stará. Druhý památník je umístěný na blízké návrší a shlíží celé mělké údolí, kde se kdysi odehrálo krvavé divadlo. Toto místo spravují potomci někdejších obětí a i díky tomu se zde každý může dozvědět historii událostí i kdo stál v pozadí za celým masakrem. Do kamenné zdi jsou zde vytesána jména obětí a jejich věk, přehledné plánky mapují průběh někdějších událostí.

Ať už na místě masakru vyroste jakýkoliv památník či monument, mrtvým to život nevrátí. Pro budoucnost by si odtud měl však každý odnést poučení, jak zákeřná a zrádná může být víra v jakoukoliv ideologii a jak snadno zneužitelné mohou být i ty nejvznesenější cíle a myšlenky. Ironií osudu je i skutečnost, že jak oběti, tak útočníci mluvili stejným jazykem a věřili ve stejného boha. Pouhé odlišnosti v jejich víře je postavily vzájemně proti sobě a dokázaly rozpoutat masakr, který je možný i dnes považovat za víc než zbytečný.

Novodobě a moderním způsobem zachycuje zdejší události nový film September Dawn (2007), který svým námětem ještě víc rozbouřil diskuzi o dávném masakru. Fanoušci a kritici filmu se pak snadno dělí na mormonskou stranu s jejich sympatizanty a na druhé straně zbytek návštěvníků filmu. Není těžké uhádnout komu film nejvíce vadí a kdo by nejraději celou událost uvrhl v definitivní zapomnění.