Cedar Breaks NM je blízký příbuzný
nedalekého národního parku Bryce Canyon, i zde je hlavní atraktivitou rozsáhlý
kamenný amfiteátr, v němž jsou erozí odhaleny jednotlivé geologické vrstvy hornin.
Podle pestrého zabarvení nazývali původní Indiáni toto místo "Kruhem
malovaných útesů" či "Zemí zkamenělé duhy". Současná náhorní plošina
Markagunt Plateau na jejímž západním okraji se Cedar Breaks nachází, byla v období
před více jak 65 miliony let velkou proláklinou pokrytou mnoha jezery.
Právě na dnech těchto jezer se ukládalo
množství suti sem připlavené řekami s vápenatými schránkami drobných
živočichů. V průběhu tisíců let jezera opakovaně vysychala a tehdy byly již
uložené sedimenty překryty vrstvami navátých písků. Toto střídání klimatu způsobilo
odlišné složení vrstev a tím také jejich odlišné zabarvení.
Vzájemné tlaky mezi severoamerickou
kontinentální deskou a tichomořskou deskou v kombinaci se sopečnou činností způsobily
vyzdvižení celé zdejší oblasti. V důsledku ohromných vnitřních tlaků došlo k
rozlámání Colorádské plošiny na několik menších částí, které byly později
vytlačeny vzhůru i nezávisle na sobě.
Až 600 metrů hluboký skalní kotel
je situovaný na západní stranu, proto pestře zabarvené geologické vrstvy vyniknou
nejlépe v pozdně odpoledním světle nebo při samotném západu slunce. Silnice
procházející parkem kopíruje široký oblouk horního lemu skalního amfiteátru měřícího
v průměru téměř 5 kilometrů. Právě na okraji jsou vybudované vyhlídky, ze
kterých je nádherný rozhled nejen na skalní útvary přímo pod nimi, ale i na celý
jihozápadní cíp Utahu. Za jasného dne lze dohlédnout až do Nevady.
Po několika předchozích návštěvách
místa jsme si zde znovu mohli vychutnat i samotný západ slunce. Polovina září sebou
přinesla kromě jemného sněhového poprašku a teploty mírně nad nulou i krásně čistý
západ slunce, který rozzařoval celé místo nádherným načervenalým nasvícením.
Okamžik, na který se jen tak nezapomíná.