Bryce Canyon National Park

Utah

[Mapa]

Jižní polovina státu Utah je známá velkým množstvím míst, z nichž se mnohé pyšní statusem chráněného území, nalezneme zde hned několik jedinečných národních parků, monumentů či menších státních parků. Zcela příznačně se zde používá výstižný termín Scenic Utah, protože kolikrát i území vně parků je natolik zajímavé, že je téměř nepřetržitě co obdivovat.

Národní Park Bryce Canyon se rozkládá na území velikém 145 čtverečních kilometrů, zabírá větší část východního okraje zalesněné náhorní plošiny zvané Paunsaugunt Plateau. Právě na jejím okraji vznikly v průběhu času obrovské skalní kotle - amfiteátry poseté tisíci skalních veží, výčnělků, kamenných jehel a hřebenů. Ty zde vznikají tisíce let působením eroze, skalní pilíře a věže jsou kolektivně nazývány Hoodoos. Je změřeno, že působením eroze se horní hrana plošiny posune v průměru za každých 60 let o další 3 cm. Unikátní území získalo ochranu vyhlášením národního monumentu v roce 1923 a na národní park bylo povýšeno 15. září 1928.

Základy pro současné geologicky jedinečné místo zde byly položeny již před 140 miliony lety. Tehdy, v období zvaném Křída, se zde začaly usazovat na dně velkého vnitrozemského moře sedimenty hornin doplavených sem několika mocnými proudy tehdejších řek společně s mořskými usazeninami. Právě z těchto opakovaně navršených materiálů vznikly později v průběhu času vrstvy pískovce, vápence a slínů z nichž byly současné skalní útvary za následující tisíce let doslova vyřezány. Zhruba před 13 miliony let se začala celá Coloradská plošina zdvihat a s ní i zdejší masív souhrnně nazývaný Pink Cliffs. V průběhu zdvihání došlo působením vnitřních sil k rozlámání plošiny na několik jednotlivých desek, postupem času byly působením eroze některé vrstvy odkryty, vznikla tím tak soustava obrovských teras dnes známá jako Grand Staircase. Erozí východního okraje jedné terasy vznikl Bryce Canyon. Nejvyšší dochovaná vrstva obřího schodiště je z parku dobře vidět, leží na východní protilehlé straně širokého údolí do nějž je otevřen Bryce Amphiteatre, nazývá se Aquarius Plateau a dosahuje až výšky 3350 metrů.

Původními obyvateli zdejší oblasti byli Indiáni kmenů Paiute, Fremont a Anasazi. Dnes však pouze několik miniaturních kamenných fragmentů a názvů odvozených z jejich jazyka odkazují na jejich někdejší osídlení. Když sem na počátku 70. let 19. století dorazil John Wesley Powell se svou průzkumnou výpravou, žili zde již jen Indiáni kmene Paiute.

V roce 1875 přišel do zdejší lokality Ebenezer Bryce se svojí ženou. Jako schopný tesař sem byl vyslán mormonským společenstvím, aby kácel stromy a pomáhal v rozvoji nově zakládaných osad v okolí. Jeho dodnes dochovaný výrok "A hell of a place to loose a cow" hovoří o pekle, v než se změnil jeho život v době, kdy v blízkosti své usedlosti na dně údolí celkem neuváženě zřídil farmu na chov hovězího dobytka. Zmatené kravky občas bloudily celé dny v rozlehlém skalním labyrintu a často už nedokázaly nalézt cestu zpět. Po pěti letech svého snažení to Mr. Bryce vzdal a se svojí rodinou pokračoval na jeho životní pouti dál, do Arizony. Kromě srubu a jím zbudované prašné cesty tu po něm zbylo pojmenování lokality - Bryce Canyon.

Do parku se lze dostat z jediného směru, od severu sem vede silnice Hwy 63. Po projetí brány a minutí návštěvního centra vede cesta do blízkosti nejnavštěvovanější části parku - Bryce Amphitheater. Jedná se o rozlehlý půlkruhový zářez do plošiny Paunsaugunt Plateau. Právě zde se nachází naprosto jedinečná soustava skalních útvarů propletených úzkými spárami a doplněná ostrými srázy - tvořících dohromady obrovské skalní bludiště. Střed rozlehlého amfiteátru je mírně zalesněn, právě tudy vedou téměř celý rok suchá koryta přítoků říčky Bryce Creek, která odtud v období dešťů a zvláště pak na jaře při sněhovém tání odvádí vodu. Voda a zvláště pak led se na erozi skal a břehů podílí největší měrou. Čím blíže k okraji skalního kotle, tím jsou skalní věže a hřebeny mladší a současně i zachovalejší. Na mnoha místech je vidět samotný začátek procesu v němž skalní bloky doslova vystupují z břehů náhorní plošiny. V budoucnu se stanou základem pro erozivní opracování do dalších kamenných věží a jehel.

Horní okraj Bryce amfiteátru kopíruje cesta Rim Trail, ze které je prakticky nepřetržitý výhled na přírodní nádheru pod ní. Na místech s nejhezčími výhledy jsou vybudovány vyhlídky umožňující panoramatický rozhled na danou část parku. V jejich blízkosti jsou parkoviště, které případným zájemcům umožňují zrychlenou návštěvu parku s využitím pohodlí svého vozu. Mezi nejhezčí a zároveň nejvíce navštěvovaná místa v amfiteatru patří vyhlídky Sunrise, Sunset, Inspiration a Bryce Point. V průběhu dne, v závislosti na tom jak slunce postupuje po obloze, se tu rozehrává zvláštní hra světla a stínů způsobující, že stejné místo o několik hodin později vypadá úplně jinak. Na úhlu nasvícení záleží, které části skal vyniknou či se schovají v prodlužujících se stínech.

Spodní část amfiteatru protkávají 3 různě dlouhé pěší trasy, které obcházejí ta nejzajímavější místa. Ty umožňují poznat Bryce Canyon důkladně z jeho samého nitra a ne pouze shlížením na něj z vyhlídek na horní hraně plošiny. Skalní útvary zde tvoří nepřehledné bludiště úzkých soutěsek vedoucích okolo obdivuhodných kamenných pilířů, z nichž u některých je zvláštní, že vůbec ještě stojí. Kolem známé skalní formace Thors Hammer vede 1,3 míle dlouhý Navajo Loop Trail, k útvaru připomínající královnu Viktorii míří 1,8 mil dlouhý Queens Garden Trail, který může navázat na předchozí trasu a poslední je 5,5 míle dlouhý okruh Peekaboo Loop Trail. Ten prochází zajímavým členitým terénem a umožní zdejší místo si opravdu užít.

V části parku ležící jižně od Bryce amfiteatru je znát podstatný úbytek návštěvníků, vyhlídku Inspiration Point a nejvzdálenější místo na jihu parku Rainbow Point dělí vzdálenost 15 mil úzké, ale kvalitní silnice. V její těsné blízkosti jsou umístěny četné vyhlídky na části zerodovaného masívu nazývaného Pink Cliffs, ale tato část parku atraktivity hlavního amfiteatru již nedosahuje. Kromě jiného je zde k vidění i obrovské skalní okno nazývané Natural Bridge a z nejjižnější vyhlídky v parku z Yovimpa Point se otvírá pohled do dalekého kraje na jižní část High Plateau. Za dobré viditelnosti je mozné spatřit až 80 mil vzdálenou, vyvýšenou Kaibab Plateau, do níž se dál na jih zařezává Grand Canyon.

Díky vysoké nadmořské výšce pohybující se okolo 2500 metrů jsou zde tuhé zimy s bohatými sněhovými srážkami. V průběhu celého roku, ať už uprostřed parného léta či pod bílou sněhovou pokrývkou je Bryce Canyon nádhernou a právem obdivovanou částí Utahu. Mnohými cestovateli je právě toto místo označováno jako nejkrásnější park amerického jihozápadu a to jistě i kvůli prvnímu dojmu, který park v každém příchozím vyvolá. Každoročně toto místo navštíví v průměru 1,75 milionu turistů pocházejících z celého světa. Mnozí z nich si odtud odvážejí vzpomínky, na které nikdy nezapomenou, protože najít pro Bryce Canyon srovnání s něčím jiným je opravdu těžké.

Tato stránka je součástí webu LaMar & Southwest USA