Bristol Dry Salt Lake

California

[Mapa]

Tři míle od osady Amboy, v sousedství historické Route 66 a uprostřed nehostinné Mojave Desert se nachází v nadmořské výšce 180 metrů jedno z největších ložisek jedlé soli v US. Velikost ložiska je odhadována na 60 miliónů tun, sůl se zde vyskytuje v téměř čisté formě nerostu Halit (NaCl - sůl kamenná).

Solné ložisko se nachází v průměrné hloubce 1,5 metru pod povrchem vyschlého jezera, které ve zdejší pouštní oblasti vzniklo současně s ostatními obdobnými místy, v době před více jak 50 tisíci lety. Tehdy, na konci poslední doby ledové, voda z tajících ledovců rozpouštěla, vymílala a odnášela svým tokem do velkých pouštních prohlubin nerosty, které se v jezerech hromadily a koncentrovaly. Vzhledem k tomu, že některá jezera neměla přirozený odtok, zůstalo v nich množství minerálů zachyceno i po vyschnutí vody, která později vymizela kvůli změně klimatu. V současnosti tvoří povrch suchého jezera Bristol vrstva jílu, písku a sádrovce, která v průběhu času překryla zdejší až 3 metry silnou vrstvu soli.

V nalezišti je sůl od roku 1909 komerčně těžena, v současnosti se o provoz zdejšího těžebního zařízení, prvotní zpracování a transport starají dvě společnosti - National Chloride Company a Hill Bros Chemical Company. Na rozdíl od jiných klasických solných lomů, kde je nutné se prokutat do hlubokého podzemí, zde je použita odlišná metoda těžby. Ta využívá polohy ložiska v lokalitě bývalého jezera a z toho vyplývajícího uložení soli poměrně mělko pod povrchem. Prvně je svrchní vrstva naplavenin a jílopísků mechanickou cestou odstraněna v dlouhém, až 10 metrů širokém pruhu vedoucím přes planinu. Následně je odkryté solné pole vybráno do své hloubky a na jeho místo je vrácena odtěžená hlušina z povrchu. Těžební rypadlo se pak posune o šířku vytěženého pásu a proces se opakuje. Sůl není přímo na místě upravována, ale je v surové formě transportována nákladními vlaky dál do vnitrozemí k čištění a výslednému zpracování pro potravinářské a průmyslové využití.

Vrstva materiálů překrývající solné ložisko je na jižním okraji původního jezera daleko tenčí, než v jeho ostatních částech. Díky tomu se zde sůl dokázala prokrystalizovat a vyplavit občasnými děšti až na povrch a vytváří zde nekonečnou bílou pláň. Právě toto místo je pro návštěvníky nejzajímavější část celé oblasti, protože díky přirozenému prolínání soli tenkou svrchní vrstvou zde vzniká v čase po občasných deštích do dálky zářící plástovitě vytvarovaná bílá slaná krusta. Občasný déšť zde rozmočí celou svrchní vrstvu do husté polotuhé kaše. Pak už jen záleží na tom, které roční období právě je, tudíž jak velké teplo urychluje proces vysychání povrchu. Pokud je povrch vysušen rychle, vznikne tenčí neforemná vrstva soli, která je na mnoha místech zkroucená a odfouklá od podloží. Pomalejší schnutí má za následek vznik silnější rovné vrstvy soli, která svým rozpínáním vytváří charakteristické pravidelné plástovité útvary. Ty jsou po celkovém vyschnutí tvrdé jak beton a lze po nich chodit bez rizika proboření se do nějaké skryté dutiny.

Solné formace vydrží na povrchu až do dalšího deště, který však v této pouštní oblasti není častým jevem. Zářivě bílý povrch soli má kromě dalšího daště ještě jednoho nepřítele a tím je zde častý horký vítr, který sebou přináší z okolní pouště množství prachu a jemných částeček, které dokáží celou solnou pláň pořádně zaprášit. Díky tomu pak slaný povrch dočasně ztrácí svoji zářivě bílou barvu. Silnice vedoucí z osady Amboy do Twentynine Palms prochází přímo solným polem, na jehož jižním okraji jsou vidět jak vykrystalizované solné plochy, tak i těžební kanály. Některé z nich jsou zaplaveny dešťovou vodou, která z nich postupně vysychá. Právě na stěnách a dně kanálů narůstají v přesyceném solném roztoku pomalým odpařováním ty nejkrásnější solné krystaly a jejich vrstvy. Zabarvení solného pole závisí i na stupni jeho vyschnutí, zářivě bílé je až v okamžiku dokonalého vysušení. To ale ve zdejších podmínkách horké pouště nastává celkem brzy.

Bristol Salt Lake nemá žádné návštěvní centrum a ani není žádným parkem. Jedná se pouze o přírodní naleziště soli, které ve své jedné části dává nahlédnout pod pokličku svrchních vrstev ukrývajících nebývalé množství téměř čistého minerálu. Mnoho lidí tudy projede bez povšimnutí, aniž by si uvědomili, že zdejší sůl si jednou možná budou kupovat pěkně zabalenou ve svém obchodě.

Tato stránka je součástí webu LaMar & Southwest USA