Black Chasm  National Natural Landmark

California

[Mapa]

Temné a studené podzemní prostory lákaly dobrodruhy a odvážné jedince po celou dobu existence lidstva. Příroda vyzdobila podzemí v mnoha lokalitách po celém světě neuvěřitelnou a jedinečnou krásou, která dlouho zůstávala běžným lidem skrytá. Některé jeskyně bohužel doplatily na svá ranná objevení, první návštěvníci křehkou výzdobu svými objevnými výpravami často ničili. Obvyklým jevem bylo též odlamování všeho co ulomit šlo a odnášení pryč jako suvenýrů z podzemních výprav. Až teprve v průběhu 20. století se začala prosazovat státem garantovaná ochrana podzemních prostor a zejména pak jejich unikátní a neobnovitelné minerální a krápníkové výzdoby.

Daleko od civilizace, zastrčený mezi západními svahy pohoří Sierra Nevada v Kalifornii, se nachází malý jeskynní systém, podle svého původního vstupu příznačně nazván Black Chasm (černá propast). Místo bylo objeveno již v polovině 19. století, nejstarší dochovaná psaná zmínka pochází z roku 1854. Díky však svojí poměrné odlehlosti a někdejší celkově těžké přístupnosti zůstaly jeskyně skryty zrakům případným zájemcům až do doby poměrně nedávné. Průzkumná expedice v roce 1954 popsala zdejší unikátní krasovou výzdobu, což mělo za výsledek vyhlášení lokality v roce 1976 chráněným místem se statusem Národní přírodní památky .

Ani získání statusu chráněného místa však do podzemí nepřivedlo návštěvníky. Až teprve změny majitelů pozemků umožnily vybudování návštěvnického centra a potřebného vybavení umožňující pohodlnou návštěvu. Originální vstup do podzemí představoval opravdu úzkou tmavou štěrbinu, skrz níž se museli případní zájemci spouštět po provaze, tudíž prvním krokem k zpřístupnění veřejnosti muselo být i vyražení nového vchodu. Narozdíl od jiných podobných jeskyní zde nebyl k budování chodníků použit beton kvůli nenarušení unikátního podzemního prostředí. Schody a chodníkové plošiny tvoří pouze moderní soustava ocelových nosníků a příček vyrobených z recyklovaného plastu.

Jeskyně se otevřely pro veřejnost v září roku 2000. Zpřístupněná část podzemí je poměrně malá, zahrnuje tři velké dómy z nichž v prvním je minerální jezero. Právě skrz něj se podzemí větví dál do dnes nepřístupných částí k jejichž návštěvě je zapotřebí speciálního vybavení. Odhaduje se, že jeskyní je zde ještě o několik více, ale ty na své objevení a prozkoumání teprve čekají. Zdejší trasa do hlubin představuje překonání zhruba 150 shodů po nichž se v první části výpravy sestupuje na dno prvního dómu. Po dosažení konce poslední jeskyně se výprava vrací stejnou trasou na povrch na denní světlo.

Kromě klasické krápníkové výzdoby, kterou lze vidět i v jiných jeskyních, dělá zdejší lokalitu unikátem právě její brčková výzdoba. Různě velké trsy miniaturních krápníků nazývaných Helictites zde narostly za dobu své existence do všech možných podob a tvarů. Některé z nich zcela popírají existenci gravitace a klasickou představu, že krápníky musí růst vždy rovnou dolů nebo přímo nahoru. Miniaturní kanálek, který tyto krápníky vyživuje v jejich růstu se může zanést nebo se zde může projevit vliv průvanu či nerovnoměrného narůstání důsledkem vzniku takzvaných klínových krystalů. Faktorů ovlivňující jejich růst se zde spojilo zřejmě hned několik. Výsledkem je množství trsů nepravidelně se kroutících krápníků, které svým množstvím občas přerůstají do celých koberců pokrývajících stěny a strop jednotlivých jeskyní. Drobné krápníky svým tvarem nebo při vhodném nasvícení i svým stínem připomínají různé postavy nebo zvířata, v mnoha případech podle toho byly i nazvány.

Výprava do podzemí s průvodcem trvá zhruba 50 minut, které poměrně rychle utečou. Narozdíl od jiných jeskyní je místo na podzemních chodnících poměrně stísněné, zejména v první sestupné části se každý doslova prodírá mezi skalními bloky. Jeskyně jsou otevřeny celý rok, ale díky vysoké nadmořské výšce může být cesta k nim v zimním období kvůli množství sněhu obtížná. Pokud si chce člověk ušetřit případné bloudění a naježděné extra míle, tak je vhodné se dopředu vybavit patřičným detailem mapy jejich okolí. Horské silničky se zde vzájemě kříží a proplétají, značení není ze všech směrů propracované do detailu. Ačkoliv mají jeskyně status NNL, jsou soukromě vlastněné a nespadají pod National Park Service. Díky tomu zde zájemce nepochodí s pasem uplatňovaným v mnoha jiných US parcích, ale nutno říci, že vstupné není (tedy alespoň v sezóně 2005 nebylo) nijak přehnaně přemrštěné.

Tato stránka je součástí webu LaMar & Southwest USA