Crazy Horse Memorial

South Dakota

[Mapa]

Po skončení americké Občanské války zahájili bílí přistěhovalci svůj mohutný osídlovací pochod z oblasti východního pobřeží na západ do amerického vnitrozemí. Nerespektování indiánských posvátných území, oslabování zdrojů lovu a obživy, ale i vyhánění a přemísťování původního indiánského obyvatelstva do izolovaných rezervací, způsobovalo četné konflikty mezi znepřátelenými stranami. Ani mírová smlouva podepsaná v roce 1868 u pevnosti Laramie, předpokládající vytvoření oboustraně respektované velké indiánské rezervace na pomezí států Wyoming a South Dakota, však nevyřešila zdejší napjatou situaci.

Neustálé překračování dohodnutých pravidel ze strany bílých vedlo k různě silnému odporu Indiánů, jejichž největším vítězstvím byla vyhraná bitva u Little Bighorn, kde rozdrtili Sedmou kavalérii. Následující události však vedly k jejich ještě většímu pronásledování a utlačování, během několika dalších desetiletí byl indiánský národ zlomen a jeho síla rozprášena.

Ve 40. letech 20. století vznikla mezi místními Indiány myšlenka vytvoření jedinečného památníku, který by právě zde navždy připomínal někdejší události. Jako symbol indiánské odvahy bojovat proti bělošskému útlaku a vyhánění z jejich země byl vybrán vůdce Lakota Indiánů - Crazy Horse (Tazhunca - Uitko, 1849 - 1877), který se proslavil ve své době příkladným životem a odhodláním bojovat proti bílým utlačovatelům. Po několika vítězstvích byl po jeho kapitulaci v květnu 1877 přemístěn do rezervace. Již stejný rok na podzim byl ale zabit bodnutím bajonetu do zad americkým vojákem, jedním ze skupiny, která měla za úkol ho zatknout a zabránit tak jeho případnému stanutí v čele dalšího indiánského odporu.

Bostonský sochař polského původu Korczak Ziolkowski byl do oblasti Black Hills pozván vůdci místních Lakota Indiánů v roce 1939, poté co vyhrál se svojí sochou hlavní cenu na Světové výstavě v New Yorku. Myšlenka vytvořit Crazy Horse Memorial vzešla od místních Indiánů jako přímá odezva na rozhodnutí federální vlády vytvořit nedaleký památník Mount Rushmore. Oblast Black Hills byla od nepaměti pro zdejší Indiány posvátným územím a proto mnozí z nich chápali a dodnes tak vnímají vytvoření monumentu Mount Rushmore jako svatokrádež na jejich půdě. Plánovaný indiánský monument bude v době svého dokončení 172 metrů vysoký, což je velikost, která překoná všechny dosavadní sochy světa.

Po skončení 2. světové války odmítá Korczak Ziolkowski nabídku od federální vlády na vytvoření válečných pomníků v Evropě a s definitivní platností začíná pracovat na projektu Crazy Horse Memorial. Následujících 36 let svého života věnuje právě tomuto dílu, které se postupně stalo celým smyslem jeho života. Budování monumentu má na starosti nezisková organizace Crazy Horse Memorial Foundation. Po celou dobu je projekt financován ze vstupného a soukromých darů, na množství vybraných prostředků pak závisí rozsah a rychlost postupu práce na monumentu. Z toho důvodu bylo již od začátku jasné, že kompletní dokončení díla je velice vzdálené. Když v roce 1982 Korczak Ziolkowski umírá, zanechává nedokončené dílo své ženě a jejich deseti dětem, kteří se o jeho budování a provoz starají dodnes.

Statečný Indián s napřaženou paží na vzpínajícím se koni - to je plánovaná podoba budovaného památníku. V roce 1998 byla po 50 letech po prvním odstřelu skály dokončena hlavní část obličeje indiánské postavy. Jde o první část monumentu, která dostala svoji definitivní podobu. Na začátku prací na monumentu bydlel Korczak Ziolkowski v malém vojenském stanu přímo pod opracovávanou horou. V průběhu let tu pod budovaným památníkem postupně vyrostlo moderní Visitor Center a velké indiánské muzeum. To shromažďuje památky místní indiánské kultury a přibližuje někdejší styl života a zvyky Indiánů.

Původní myšlenka projektu nepočítala pouze s vytvořením velkého památníku, ale zahrnovala i zřízení velkého muzea indiánské kultury, dále pak univerzitu, lékařské výukové středisko s kulturním a společenským centrem pro severoamerické Indiány.

Stejně tak jako v minulosti, tak i dnes je pro budování monumentu hlavním zdrojem příjmu vstupné placené návštěvníky. Protože jde o soukromý projekt spravovaný neziskovou organizací, nespadá monument pod federální organizaci National Park Service a proto zde neplatí NP pas ani žádné jiné slevy. Kvůli tomu někteří neinformovaní návštěvníci toto místo zavrhují či kritizují, ale tím jen potvrzují, že vlastně ani nechápou podstatu tohoto projektu. V minulosti byla federální vládou několikrát nabízena rozsáhlá finanční pomoc, která by jistě výrazným způsobem urychlila dokončení celého díla. Tím by ale došlo k propojení těchto prostředků s množstvím vybraných peněz mezi lidmi, čímž by zanikla původní myšlenka nezávislosti projektu na vládě. Právě její předchůdci kdysi rozhodli o zabrání zdejší indiánské posvátné půdy a dokonce do zdejších skal nechali vytesat podoby čtyř svých vůdců v monumentu Mount Rushmore.

Ačkoliv doba dokončení monumentu je ještě hodně vzdálená, tak sem přijíždí stále více lidí, kteří se chtějí dozvědět více o historii tohoto místa nebo se jen podívat jak práce na monumentu postupují.

Tato stránka je součástí webu LaMar & Southwest USA