Death Valley National Park

California

[Death Valley - Home] * [Mapa]

[Scottys Castle] * [Zabriski Point] * [Charcoal Kilns] * [Twenty Mule Team Canyon] * [Rhyolite]

[Racetrack Playa] * [Amargosa Opera House] * [Salt Creek] * [Ubehebe Crater] * [Titus Canyon]

Rozsáhlou část pouště v Californii, území obsahující hluboké údolí sevřené vysokými horskými hřebeny a jejich okolí zabral pod svoji ochranu park, který vznikl v roce 1933 vyhlášením Národního Monumentu a který byl na Národní Park povýšen v roce 1994. Zdejší místo v poušti je odjakživa spojené s mnoha mýty a historkami o smrti číhající zde na každého, kdo se sem odváží. Tato lokalita, která je svými podmínkami a teplotou natolik drsná a nehostinná, že se zde udrží jen opravdu odolné formy života odjakživa fascinovala všechny návštěvníky.

V průběhu historie prošlo zdejší území dramatickým vývojem a změnami, z nichž mnohé jej přetvořily navždy. Před 500 miliony lety pokrývalo zdejší území moře, které zde zanechalo usazené vrstvy bohaté na fosílie. Skály tvořící současná pohoří vznikly v období před 5 až 35 miliony let, vrásnění a pohyby zemské kůry vyzdvihly jejich části a vytvořily tím horské hřebeny, které existují dodnes. Éra aktivní sopečné činnosti je zodpovědná za další vyzdvižení skalních hřebenů a také za pokles dna údolí. V průběhu poslední doby ledové byla zdejší prohlubenina naplněna jezerem z nějž pocházejí usazeniny písků a jílů, ale hlavně ložiska minerálů a solí. Silná vrstva soli dodnes pokrývá dno údolí na několika místech.

Proces geologických změn pokračuje i dnes, neustále probíhá eroze vytvářející na jedné straně úzké kaňony (Golden, Mosaic, Grotto, Marble a Titus Canyon) a na druhé straně vznikají aluviální fény - vějířovité kuželové náspy zerodovaných materiálů svažujících se v mnoha místech na údolní dno.

Novodobá historie údolí se začala psát na Vánoce 1849, kdy sem ze Salt Lake City v Utahu dorazila výprava průkopníků toužících se dostat právě tudy do Californie, kde se zrovna rozbíhala éra Zlaté horečky. Strastiplná cesta výpravy se stala základem pro mnoho nepravdivých a přehnaných příběhů, ale z vyprávění lidí, kteří tudy prošli a popisovali její nehostinost a pustotu vznikl název oblasti Death Valley. Události zimy roku 1849 dodnes připomíná podzimní festival, který se v tu pravidelně koná každý rok. Nezisková organizace Death Valley '49ers zde pořádá setkání lidí, kteří si vzali za příklad odhodlání a vytrvalost prvních průkopníků, kteří se dokázali vyrovnat s tak těžkými podmínkami jejich cesty a přežít.

V průběhu roku 1881 bylo prospektory na dně údolí objeveno ložisko boraxu (přírodní organické rozpouštědlo), který byl na tehdejším rozvíjejícím se trhu hodně ceněn a žádán. O dva roky později zde již stálo plně funkční zařízení Harmony Borax Works starající se o těžbu a následné zpracování minerálů. V době největšího rozmachu zde pracovalo až 40 mužů, kteří byli schopni vyprodukovat až 3 tuny čistého boraxu každý den. Ten bylo nutné nějak přepravovat z pouště do civilizace, vznikla tedy trasa nazývaná Twenty Mule Team Trail. Po ní získané minerály přepravovalo spřežení 20 mul, nejbližší železnice byla ve 165 mil vzdáleném městě Mojave. Cesta pouští s 30 tunami nákladu naložených na dvou vozech a trvala 10 dní.

Po 5 letech intenzivní výroby společnost zkrachovala, dál už nikdo v těžbě a zpracování boraxu nepokračoval. Pozůstatky někdejšího zařízení a ruiny budov jsou však dodnes zachovalé. V současnosti si už ale málokdo dovede představit množství dřiny, jež ve zdejších těžkých podmínkách museli tehdejší lidé zvládat a vydržet.

Ze stejné doby přelomu 19. a 20. století se v oblasti Death Valley zachovalo mnoho pozůstatků po dočasném působení lidí v poušti. Oblast bohatá na zlato, stříbro, měď a ostatní minerály přitahovala k nově zakládaným osadám vznikajících v blízkosti nových dolů vždy řadu lidí, kteří je však po vytěžení ložiska opustili. Proto je na území parku a v jeho okolí tolik opuštěných míst a osad - Ghost Towns. Dnes už jen názvy, zarostlé cesty či ruiny budov připomínají jejich krátkou existenci (Panamit City, Ballarat, Chloride City, Rhyolite, Harrisburg, Greenwater, Skidoo a Leadfield).

V oblasti Death Valley funguje speciální klima, vysoké hřebeny hor izolují zdejší území od okolní pouště, proto zde vzduch cirkuluje pouze uvnitř údolí. Tím dochází k jeho přehřívání, které ještě urychluje jeho cirkulaci, což má za následek rychlé vysušování terénu. Díky poloze ve srážkovém stínu nedalekého pohoří Sierra Nevada jsou zdejší průměrné roční srážky menší než 5 cm. Teploty v letní sezoně zde běžně dosahují až 50°C, na přímém slunci se vše rozpaluje na nesnesitelnou výheň. Rekordní teplota 57°C zde byla naměřena v roce 1913. Kvůli jedinečným podmínkám  patří toto údolí k nejteplejším místům na Zemi. Ačkoli se to zdá nemožné, tak na území parku žije přes 1000 druhů rostlin, které se dokázaly vyrovnat i s tak specifickými podmínkami. Díky letním vedrům je zde hlavní turistická sezona postavena obráceně k ostatním US parkům, největší nával je zde v zimním období, kdy je zde snesitelnější klima.

Dnes je přímo v parku několik možností jak se ubytovat v klimatizovaných pokojích nebo ve velkých kempech. Visitor Center přináší přehled informací o zajímavých místech, je zde vystaven i plastický model oblasti umožňující pochopit velikost údolí. Brána do parku je pouze na silnici vedoucí ze severu, při příjezdu z ostatních směrů je nutné zastavit se pro mapu a zaplacení vstupného ve Visitor Center. To je malá nevýhoda parku, protože mnozí nepřipravení lidé projedou kolem zajímavých míst bez povšimnutí a v okamžiku, kdy až uprostřed parku konečně dostanou mapu se už nechtějí na projetá místa vracet. Některé návštěvníky zláká možnost projet parkem bez zaplacení, ale několikrát jsme viděli jak rančer kontroluje zda mají všechna vozidla potřebný permit, nakonec cedulka přilepená na vnitřní straně předního skla je vidět již z dálky. Pokud tam není, tak argumentace, že u hranice parku nebyla brána s možností zaplatit funguje jen do doby, dokud se vozidlo blíží k Visitor Center, po jeho minutí už nepomůže.

Moderní éra přinesla do suché a horké pouště mnohé kontrasty, kus od sluncem sežehlé půdy můžeme najít svěže zelenou plochu golfového hřiště, které je svojí polohou 65 metrů pod úrovní moře nejníže položené na světě. Hned vedle něj je možné odpočívat ve stínu datlového lesa, místní palmy i ostatné zelená vegetace tu přežívá díky umělému zavlažování. Největší pozornost v parku poutá bezpochyby Badwater - nejnižší pevninské místo na západní polokouli, část solného pole je tu v úrovni 282 stop (85,95 metrů) pod hladinou moře. Celým údolím prochází linie odpovídající hladině moře, malé cedulky u silnice upozorňují na překračování této hranice.

Rozmanitost přírodních zajímavostí je zde opravdu veliká, kromě rozsáhlých solných polí se zde nacházejí písečné duny, sopečný kráter uprostřed měsíční krajiny tvořené velikým struskovým polem, úzké chladné kaňony, erozí vzniklý přírodní most, honosný ranč vystavěný ve stylu středomořské vily, a mnoho dalších zajímavých míst. Někteří lidé park pouze projedou a pak tvrdí, že kromě strašného vedra tam nic nebylo. Rozhodně to není pravda, spíš je to o pohodlnosti, ne každému se chce vystupovat z pohodlí vozu do opravdu reálného pařáku... Pokud je dostatek času a zájmu, tak Death Valley nabízí více mezi sebou rozdílných zajímavostí než kterýkoliv jiný US Park.

Při našich několika návštěvách jsme měli možnost poznat jak moc je Death Valley rozdílné v průběhu jednotlivých ročních obdobích. Ačkoliv každá návštěva byla něčím krásná, tak na tu úplně první podniknutou koncem června 2000 nikdy nezapomenene. Jistě i kvůli ideálnímu počasí, kdy nám poušť předvedla co znamená zažít 120°F (48,9°C) přes den a kdy v 11 večer foukal tak horký vítr, že teploměr ukazoval 108°F což je neuvěřitelných, ale hlavně obtížně snesitelných 42°C. Ale díky čisté obloze, vzdálenosti od ostatní civilizace a nechuti jít spát jsme měli možnost pozorovat hvězdnou oblohu - tolik hvězd snad není možné odjinud vidět...

Tato stránka je součástí webu LaMar & Southwest USA