V současnosti se jeskyněmi provází organizované výpravy s průvodcem. Kromě daného časového rozvrhu si lze vybírat i z různých délek výprav. Vzhedem k tomu, že tyto výpravy vedou stejnou cestou (860 metrů dlouhou) záleží jen na dovednosti průvodce natáhnout svůj výklad a zvolnit tempo natolik, aby skupina v podzemí skutečně daný čas zůstala.

Při naší návštěvě parku v červnu 2003 na nás vyšla ze 30, 60 a 90 minutových právě cesta plánovaná na 1,5 hodiny. Křečovitý výklad naší průvodkyně obohacený o dlouhé pasáže rozhovorů s přítomnými dětmi a všeobecné natahování téměř dětinského jevení nad každým druhým krápníkem udělal z této části naší návštěvy parku tu nejméně podařenou. Proto bych již nikdy více neabsolvoval tu časově nejdelší nabízenou trasu.
Ve srovnání se všemi ostatními jeskyněmi, které jsme měli zatím možnost navštívit, krasová výzdoba byla pravidelnými návštěvami lidí právě zde nejvíce poničená. Jistý vliv má na to jistě i skutečnost, že podzemní prostory tu jsou skutečně stísněné a téměř vše je zde na dosah ruky. Na mnoha místech je nutné se doslova prodírat mezi velkými krápníky. Bohužel, v průběhu času a ještě  před vyhlášením parku bylo ulomeno a poničeno mnoho krásy, která tu vnikala v průběhu dlouhého času doslova po milimetrech dávno před tím než byla lidmi objevena.