Hoover Dam  National Historic Landmark

Nevada & Arizona

Málokterá jiná přehradní hráz budí v oblasti amerického Jihozápadu větší pozornost než právě Hoover Dam. Svůj díl na její obrovské popularitě má jistě poloha nedaleko od navštěvované metropole hazardu a zábavy Las Vegas, ale také umístění na cestě spojující toto město s Grand Canyonem. Jedná se také o jedno z pouhých osmi míst, kterými se dá vyjet v Arizony západním směrem. Když byla hráz v roce 1936 otevřena, byla považována za jeden ze zázraků techniky moderní doby. Zasloužený obdiv vydržel i do současnosti, v roce 1985 byla prohlášena za národní památku. Přehrada zadržuje 30 mil jižně od Las Vegas, na hranici Arizony a Nevady obrovské vodní masy řeky Colorado, která svými prudkými záplavami způsobovala pravidelně značné škody. Obrovskou sílu nahromaděné vody využívá k výrobě elektřiny v hydroelektrárně umístěné přímo pod hrází. Přehrazení toku Colorada vytvořilo největší umělou vodní nádrž na území US, vzniklé jezero Lake Mead se rozprostírá do neuvěřitelné délky 177 km.

Samotná stavba hráze ve 30. letech 20. století pomohla výrazným způsobem k rozvoji celé oblasti vytvořením pracovních míst pro tisíce lidí, pro které tehdy v době hospodářské krize nebylo snadné najít jinde v US obživu. Zcela unikátní podíl měla spolu s pozdější legalizací hazardu a rozvodů v Nevadě na rozvoj tehdy se teprve probouzejícího Las Vegas. Za necelých 5 let stavby se na ní podílelo celkem více jak 21 tisíc lidí a průměrně zde pracovalo denně 3500 dělníků (maximum - 5218 lidí za 1 den). Přehrada je mistrovské dílo projektantů a architektů své doby dosahujicí neuvěřitelných rozměrů. Betonová hráz vystavěná ve dobovém stylu Art Deco je vysoká 221 metrů, dlouhá 379 metrů, na horním okraji dosahuje šířky 15 metrů a dole, v místě spojení se skálou, je základ široký až 198 metrů. Celková váha hráze je odhadována na 6,6 milionů tun materiálu.

V době otevření nesla přehrada jméno Boulder Canyon Dam, ale o 12 let později byla přejmenována podle 31. prezidenta USA - Herberta Hoovera, který se zásadním způsobem zasloužil o její vznik. Hydroelektrárna umístěná v podzemí hráze využívá energii zadržené vody a svými 17 generátory má výkon až 2074 megawattů. Elektrárna má dvě křídla, každé na jedné straně státu. V nevadské části je 8 generátorů, arizonská část má o 1 generátor více. Výkon každého generátoru představuje spotřebu elektřiny asi 100 tisíc lidí. Nejvíc zde vyrobené energie spotřebuje Kalifornie a to až 56% za ní Nevada spolkne 25% a do Arizony proudí už jen 19%. Zdá se až neuvěřitelné, že blízké Las Vegas využívá k pokrytí části svého provozu pouhopouhé 1% zde vyrobené elektřiny. Hlavní část stavební ceny přehrady byla splacena až po 50 letech provozu, v květnu 1987. Další výnosy přehrady mají být použity k zaplacení vedlejších nákladů a k rozvoji zavlažovacího a elektrického systému Coloradského povodí. 

Přístupnou elektrárnu v podzemí přehrady navštíví každoročně více jak 1 milion návštěvníků a další miliony jich přejíždí hráz při cestě z Las Vegas do Grand Canyonu. Po vrcholu hráze vede Highway 93, která byla v těchto místech konstruována na provoz první poloviny 20. století. Vzrůstající počet návštěvníků, kteří sem přijedou buď kvůli přehradě nebo jen projíždějí, dosahuje v současnosti ve své špičce až 16 tisíc lidí za den. Úzká klikatící se silnice sjíždějící z obou stran k přehradě je místem častých dopravních nehod, proto bylo již v minulosti uvažováno o novodobém odklonění provozu z hráze. Teroristické útoky v září 2001 ještě víc zintenzivnily tuto potřebu, proto bylo rozhodnuto o stavbě moderního mostu, který by problém definitivně vyřešil. Otevření mostu je plánováno na konec roku 2010, nicméně poslední nehody, kdy došlo v polovině září 2006 ke zhroucení několika jeřábů používaných při stavbě, pravděpodobně kvůli prudkým nárazům větru, mohou celý projekt zdržet a posunout jeho zprovoznění. Do té doby bude muset zůstat provoz na koruně hráze a kamionová doprava bude muset na tomto hlavním tahu mezi Las Vegas a Phoenixem využívat i nadále alternativní trasy.

V roce 1922 vznikla smlouva sedmi států (Colorado, Utah, Wyoming, New Mexico, Arizona, Nevada, California) využívajících vodu a vyrobenou elektřinu z řeky Colorado o rozdělení práv na podíly využívané vody. Až 90% odkloněné vody z řeky je použito na zavlažování, zbylých 10% je čištěno na pitnou vodu. Kaskáda 6 přehrad (Glen Canyon Dam, Hoover Dam, Parker Dam, Davis Dam, Palo Verde Diversion Dam a Imperial Dam), která v průběhu 20. století na řece vyrostla, dokáže zadržet jarní přívaly vody z tání sněhu v oblasti počátku řeky v Rocky Mountains a ty pak v průběhu celého roku využívat. Každý stát má stanovenou kvótu kolik vody z řeky smí odebrat, stejně tak má každá přehrada v kaskádě stanoveno kolik vody musí minimálně vypouštět.

Dlouhodobá sucha a mírné zimy, které panují od roku 2000 mají za následek snížení hladiny ve všech přehradách kaskády, což je vidět zejména díky vápenitým usazeninám na odhalených skalách, které jsou oproti svému okolí výrazně světlejší. V návštěvním centru přehrady je věnována úbytku vody celá jedna sekce a na přehledném grafu je jasně vidět jak voda postupně, ale stále mizí. Zda jde jen o výkyv v jednotlivých cyklech řeky nebo o tolik dnes probírané změny celkového klimatu, to ukáže budoucnout. Každopádně by byla škoda, kdyby jezera jako Lake Mead nebo Lake Powell měla jednou provždy zase zmizet z mapy. Přinášejí totiž do jinak poměrně pusté skalnaté oblasti pracovní příležitosti, zábavu a možnosti odreagování. Park obklopující jezero Mead - Lake Mead National Recreation Area navštíví ročně až 10 miliónů lidí, podle NPS jde o pátý nejvíce navštěvovaný národní park v US.

Tato stránka je součástí webu LaMar & Southwest USA