Little Bighorn Battlefield  National Monument

Montana

[Mapa]

Dne 25. a 26. června 1876 se odehrála na nízkém návrší zdvihajícím se nad říčkou Little Bighorn ve státě Montana bitva mezi Sedmou kavalérií, kterou vedl generál George Armstrong Custer a skupinou Indiánů kmenů Lakota Sioux, Cheyenne a Arapaho. Bitva skončila totální porážkou americké armády, v průběhu dvou dnů zde padlo více než 260 US vojáků, důstojníků a i samotného generála. Indiánské vítězství však nepřineslo v následujících letech původním obyvatelům nic dobrého. Naopak způsobilo vlnu opatření a událostí, které postupně zlomily odpor místních Indiánů a navždy je tak vytěsnily z jejich původních území do malých rezervací.

Rozpínavost nového amerického národa odjakživa narážela na různě velký odpor původních obyvatel, kterým bílí osadníci zabírali půdu a připravovali je o zdroj obživy. Po skončení Občanské války začali osadníci svůj mohutný osídlovací pochod z oblastí východního pobřeží na americký Západ. Nerespektování indiánských posvátných území a oslabování zdrojů lovu a obživy způsobovalo časté konflikty se střídajícími se vítězstvími na obou stranách. Situaci v regionu současných států Montana, Wyoming, Nebraska a North & South Dakota měla vyřešit mírová smlouva podepsaná v roce 1868 u pevnosti Laramie ve Wyomingu. Zde se zástupci hlavních indiánských kmenů a US vlády dohodli na vytvoření velké indiánské rezervace zahrnující část území východního Wyomingu a západní část Jižní Dakoty. Smlouva předpokládala oboustranné respektování hranice rezervace.

Bohužel, tento mírový plán se zhroutil již 6 let po svém vzniku, když bylo uprostřed rezervace v oblasti pohoří Black Mountains objeveno zlato. Tisíce bílých dobrodruhů a zlatokopů nerespektovalo indiánské území a začalo v posvátných horách po drahém kovu pátrat a následně jej i těžit. Tyto události vedly logicky k rozčarování na straně Indiánů, kteří začali postupně území rezervace opouštět. Aby US vláda udržela situaci v regionu, vyslala armádu, která měla proti bouřícím se Indiánům zakročit.

Celkem tři samostatné proudy "modrých kabátů" zamířily ze svých základen do oblasti pomezí státu Montana a Wyoming, odkud armádní zvědové hlásili přítomnost velké skupiny vzpurných Cheyenne a Lakota Indiánů. Sedmá kavalérie čítající zhruba 600 mužů pod vedením generála Custra byla jednou ze třech částí US armády mířících do oblasti. Dne 25. června 1876 lokalizovali armádní zvědové generála Custra rozsáhlý indiánský tábor na břehu říčky Little Bighorn a o kus dál ležení indiánských bojovníků. Generál Custer ignoroval rozkaz počkat na spojení se zbývajícími dvěmi částmi armády a rozhodl se využít momentu překvapení. Indiánský tábor však svou velikostí zhruba 3x převyšoval jeho sílu. Ani vojenská strategie zkušeného válečníka, který rozdělil svoji sílu do několika samostatných proudů nedokázala zabránit obrovskému masakru a jeho vlastní porážce.

Indiáni celkem rychle přešli z momentu překvapení do protiútoku, generálovi a jeho lidem nepomohl následný ústup k řece, ani zabrání pozice na nízkém návrší. Právě toto místo bylo později nazváno Návrší poslední obrany, kvůli výsledku neudržitelné situace, z níž nikdo ze zde přítomných vojáků nevyvázl, včetně generála Custra. Během bitvy se v nastalém zmatku US vojenská síla ještě rozdělila na několik samostatných částí, které však byly z velké části přemoženy indiánským útokem.

Indiánské obležení posledních bránících se zbytků armády skončilo následující den, těsně před příchodem dvou dalších částí armády s nimiž se měl Custer podle původního plánu ještě před útokem spojit. Ještě před příchodem posil odklidili Indiáni padlé ze svých řad. Naopak těla vládních vojáků byla znetvořena a skalpována, což odpovídalo indiánské víře, že tak se duše protivníka nedostane do nebe. Bitva u Little Bighornu byla zdejším největším úspěchem sil Indiánů, ale celkově šlo jen o vyhranou bitvu a ne celou válku. V několika následujících letech byly části indiánské populace doslova zlikvidovány, zbylí jedinci se museli vrátit do okleštěných území původních rezervací. Vyhraná bitva byla vlastně počátkem konce jejich původního stylu života a zvyků.

Padlí vládní vojáci byli po několika dnech pohřbeni přímo na místech své smrti. V roce 1881 byl zřízen památník události na Návrší poslední obrany a těsně pod ním bylo vytvořeno společné pohřebiště, kam byly ostatky padlých vojáků z jednotlivých hrobů přemístěny. Kamenný pomník s vytesanými jmény padlých stojí na tomto místě dodnes. Se změnou silových a politických podmínek v oblasti souviselo i rušení původních vojenských pevností a posádek. V roce 1886 byl nedaleko od monumentu založen Národní hřbitov, kam byly z rušených míst převezeny ostatky dříve pohřbených vojáků a jejich rodinných příslušníků. Dnes je zde téměř 5 tisíc bílých kamenných pomníků nesoucí jména padlých nejen z dob osídlování amerického Západu a konfliktů s Indiány, ale i z dob obou světových válek až po čas války v Korei.

Lokalita byla prohlášena v dubnu 1946 za National Monument nesoucí jméno Custer Battlefield. Až teprve v roce 1991 podepsal prezident George Bush výnos, který přiznává památku i zde padlým Indiánům, místo bylo kvůli tomu zpětně přejmenováno na Little Bighorn NM. Je smutné, že bílým Američanům trvalo dlouhých 115 let, než si uvědomili a přiznali svůj díl viny na dávném konfliktu. Ten vzešel z násilného obsazování území a vyhánění původních obyvatel do uměle vytvořených rezervací, které pro ně také nebyly dlouhodobou zárukou dalšího klidného života.

V roce 2002 bylo v těsné blízkosti kamenného pomníku připomínajícího padlé na straně US armády započato se stavbou nového památníku věnovaného Indiánům a to nejen zde padlým, ale všem, které postihla někdejší rozpínavost amerického národa. Trvalo ještě dalších dlouhých 11 let než byl nový památník slavnostně otevřen v červnu 2003. Moderní památník má kromě vysvětlování někdejších událostí zejména symbolizovat novodobé porozumění a usmíření obou stran, které zde spolu kdysi bojovaly.

Little Bighorn NM je místem, které připomíná bitvu mezi dvěmi znepřátelenými stranami, z nichž každá tu jen bránila své vlastní zájmy. Dodnes je také místem, které vyvolává četné otázky o oprávněnosti a způsobu provádění dobývání území amerického Západu.

Tato stránka je součástí webu LaMar & Southwest USA