Sequoia National Park &   Kings Canyon National Park

California

[Mapa]

Na poměrně malém území na západních svazích hlavního kalifornského horského hřebene Sierra Nevada rostou už tisíce let gigantické sekvoje, chráněné dvěmi národními parky Sequoia a Kings Canyon. Zřízení přírodní rezervace bylo ve své době nanejvýš nutné, protože až do těchto odlehlých končin zavítali koncem 19. století ziskuchtiví dřevorubci a několik desítek tisíciletých sekvojí dokázali porazit jen proto, aby z nich udělali stavební dřevo. Park byl založen v roce 1890 a po Yellowstonském národním parku je to druhé nejstarší státem chráněné území v celých US (druhý nejstarší stále existující NP). Díky svému těsnému sousedství jsou oba parky spravovány jako jeden celek nesoucí společné jméno Sequoia & Kings Canyon National Parks.

Gigantické sekvoje rostou jen ve vysokých nadmořských výškách v rozmezí 1500 - 2150 metrů a tak než má návštěvník možnost spatřit první exempláře mohutných jehličnanů, musí překonat velice prudký úsek silnice zvané Generals Highway. Ta při cestě z jižní strany vystoupá ve 130 zatáčkách a 12 prudkých serpentinách o plných 1436 výškových metrů, takže jak cesta nahoru, tak i zpáteční klesání zde dají řidičům pěkně zabrat. Odměnou je uvítací špalír 4 monumentálních sekvojí nesoucí název The Four Guardsmen - Čtyři strážci. I tak dost úzká silnice se tu rozděluje a každý směr prochází svojí vlastní dvojicí sekvojí.

Zdejší horské lesy netvoří jenom samotné sekvoje, ale jedná se převážně o smíšený les, ve kterém tito obři rostou v osamocených skupinách nazývaných grove. Na západním úbočí pohoří Sierra Nevada rostou celkem v 75 vzájemně oddělených skupinách, přímo v Sequoia a Kings Canyon NP je takovych oblastí 28. Na území obou parků je celkem 1280 km turistických cest, od krátkých řádově stametrových vycházek kolem těchto obrů, až po 113 km dlouhou dálkovou trasu High Sierra Trail. Bohužel, zdejší průzkumy ukázaly, že průměrný návštěvník se většinou nevzdálí od svého vozu dál než na 100 metrů.

Díky příznivému klimatu, vysoké nadmořské výšce a množství srážek, zde sekvoje dorůstají tak obrovských rozměrů. Důležitým faktorem ovilňující jejich velikost je skutečnost, že rostou v průběhu celého života a po dosažení maximální výšky, obvykle v prvních 800 letech, pak přidávají živou hmotu svému kmenu a větvím. Dřevo a kůra sekvojí jsou bohaté na pryskyřici obsahující látku tannin, která je činí odolnými před hmyzem, plísněmi a houbami, které představují hlavní škůdce pro ostatní stromy. Pro sekvoje představuje hlavního nepřítele, pokud nepočítáme člověka, jejich vlastní velikost. Ta je spolu s poměrně mělkým kořenovým systémem zodpovědná za nejčastější důvod konce jejich letité životní etapy - vyvrácení. I nepatrná eroze podloží může vychýlit těžiště tunového kolosu, jehož kořeny pak nezvládnou udržet obrovskou tíhu a strom padá. I na zemi však dřevo mrtvé sekvoje zůstává stále odolné a tak i po více jak 100 letech je ležící kmen téměř nezměněn. Příkladem obrovské tíhy, kterou musí během života strom udržet může být mohutná sekvoj Sentinel, stojící u Giant Forest Museum. Při jejím stáří 2200 let a výšce 78 metrů váží její živá masa zhruba 700 tun, což odpovídá váze dvou plně naložených jumbo jet letadlům. Obrovská váha stromu je u letitých vzrostlých sekvojí zodpovědná za zvonovité rozšíření základen jejich kmenů, čímž si sekvoje částečně usnadňují držení vlastní rovnováhy.

Pravděpodobně nejznámějším lákadlem parku je největší živý organizmus na Zemi - sekvoj General Sherman. Její stáří je odhadovano na 2300 - 2700 let, je vysoká 83,8 metru a obvod kmene u základny má 31,3 metrů. Průměr kmenu v nejširším místě je neuvěřitelných 11,1 metru. Gigantickou sekvoj pojmenoval po slavném americkém generálovi z Občanské války v roce 1879 přírodovědec James Wolverton. V lednu 2006 se ze spodní části kmene sekvoje utrhla vahou sněhu a obsažené vody obrovitá větev mající v průměru 2 metry a délku 30 metrů. Její pád zničil dřevěné zábradlí pod sekvojí a dokázal se zabořit do podloží i skrz vyasfaltovaný chodník do hloubky půl metru. Při incidentu nebyl nikdo přítomen a díky tomu nedošlo k žádnému zranění. Ani ztráta takového množství dřeva však nezměnila status stromu jako největšího stromu na Zemi, ostatní starší pahýly ve spodní části kmenu vypovídají o tom, že k podobným událostem docházelo i v minulosti.

Sekvoj General Sherman roste uprostřed nejnavštěvovanější části parku, v Giant Forest, kde se nachází celkem 9 největších stromů planety. Skrz oblast vede oblíbená pěší okružní trasa nazvaná Congress Trail. Zdejší sekvoje jsou pojmenovány podle významných postav americké historie, dvě nejhustěji rostoucí skupiny sekvojí si vysloužily alespoň názvem přirovnání k oběma komorám US parlamentu - The House a The Senate. Právě zde si každý návštěvník dobře uvědomí jedinečnost a velikost těchto gigantů. Hlavní okružní trasa měří zhruba 2 míle, ale mezi obrovitými sekvojemi lze chodit hodiny a stále je co pozorovat.

Časté bouřky zde od pradávna způsobovaly množství lokálních požárů, kterým většina vegetace velmi rychle podlehla. Sekvoje se však za statisíce let vývoje dokázaly přizpůsobit a naopak z požárů začaly těžit. Popel z požárů vždy vytvoří úrodnou měkkou půdu, ve které se daří malým semenáčkům, vyčištění lesa jim uvolní místo pro růst. Hlavní ochranou dospělých sekvojí proti ohni je jejich až 60 cm tlustá kůra. Ta je měkká, porézní a obsahuje značné množství vody, zabraňuje prohoření ohně až na dřevo. Po požáru se kůra v místě ohoření začne díky úžasné schopnosti regnerace obnovovat rychlostí 1,5 cm za rok, po čase "ránu" zcela zakryje, kapiláry se opět propojí a strom je zachráněn. Před příchodem lidí na toto území docházelo k požárům docela často a díky tomu byly lesy poměrně čisté, bez přebytku suchých stromů, spadlých suchých větví a vrstvy jehličí. Vzniklé požáry proto nikdy netrvaly tak dlouho, aby poškodily i sekvoje. První osadníci začali požáry hasit a tím se v lese nebezpečně nahromadil suchý materiál a zhoustl podrost. Pak stačilo už jen málo a když vznikl požár, byl tak silný a dlouhotrvající, že mu neodolaly ani sekvoje. V současné době jsou pod dozorem strážců parku zakládány požáry uměle, které opět pomáhají čistit les.

Mnoho návštěvníků parku se z počátku může chybně domnívat, že zdejší atrakcí jsou jenom sekvoje. Ty  samozřejmě budí pozornost jistě oprávněně stále největší, ale pro všechny, kteří mají zájem, je zde připraveno daleko více zajímavých míst, než se i zde dá popsat. Několik historických dřevěných kabin tu dodnes dokumentuje samotné počátky osídlování oblasti lidmi, stejně jako muzeum představuje v historické expozici řádění dřevorubeckých společností v oblasti několik let před vyhlášením parku. Vysokohorská krajina nabízí množství pěších tůr k ledovcovým jezírkům a prudkým vodopádům a výhled z mnoha vrcholků na nedaleké skalnaté štíty západní části horského hřebene Sierra Nevada. Přímo na území parku se nachází i nejvyšší hora kontinentální části US - Mount Whitney, jejíž vrcholek se tyčí do výšky 4421 metrů. Pěší trasa vedoucí na ní však nezačíná u sekvojí, ale na opačné, východní staně pohoří, v místě nazývaném Whitney Portal, ležícím 14 mil západně od městečka Lone Pine v nadmořské výšce 2548 metrů. Výstup nahoru je značně namáhavý, představuje zvládnutí vzdálenosti 35,4 kilometrů (round trip) s převýšením 1859 metrů a je pro něj zapotřebí získání speciálního permitu.

Mnohým návštěvníkům většinou zcela uteče přítomnost rozlehlých krápníkových jeskyní, na území parku jich je zatím známých 240. Nachází se zde i nejdelší kalifornská jeskyně - Lilburn Cave, vedoucí podzemím v délce 30 km. Pro veřejnost je zpřístupněna malá část celkem 5,5 km dlouhého jeskynního systému Crystal Cave, objeveného v roce 1918 a otevřeného v roce 1940. Jeskyně vznikly prosakováním vody skrz mramorový masív, v podzemí je bílošedý mramor omývaný protékající vodou na několika místech stále viditelný. Do jeskyní se pořádají v sezóně několikrát denně výpravy s průvodcem, vstupenky je ale nutné si zajistit předem, buď na bráně do parku nebo v některém z návštěvních center, přímo u jeskyní pak k dostání nejsou. Výprava za krápníky trvá zhruba 45 minut, během ní se každý dozví jak zde postupně vznikaly a další zajímavosti.

V období posledních 20 let se počet návštěvníků parku několikanásobně zvětšil a díky tomu přestaly stačit kapacity parkovišť na jednotlivých zastávkách u zajímavých míst. Zejména v době vrcholící letní sezóny a o víkendech tato místa doslova praskala ve švech a před některými parkovišti se tvořily dlouhé čekající kolony aut vytvářející zácpu na silnici, kvůli níž pak kolaboval celý systém dopravy v parku. Proto bylo v roce 2000 rozhodnuto o předělání některých částí parku, což mělo zvýšit počet parkovacích míst a zvětšit kvalitu stávajících zařízení. Na počátku bylo vybudováno nové moderní Giant Forest Museum, kde se každý návštěvník dozví veškeré informace a zajímavosti o sekvojích. Pravděpodobně nejvíce zatížené místo v parku - okolí sekvoje General Sherman změnilo svoji podobu kompletně. Původní malé parkoviště umístěné přímo mezi sekvojemi bylo zrušeno úplně a bylo nahrazeno novým, mnohanásobně větším, umístěným mimo Giant Forest. Pokud tedy někdo pamatuje několikaminutovou cestu od vozu k sekvoji General Sherman, od konce roku 2005 musí (pokud nemá invalidní permit na zaparkování blízko) urazit pěšky vzdálenost 0,8 km, což cestou dolů vezme něco okolo 15 minut. Odměnou za vynaloženou námahu je nejen samotná sekvoj, ale téměř vždy jistota, že na novém parkovišti je dost volného místa. Jednotlivá místa se mění postupně, někde ke zřetelněji lepšímu obrazu a jinde pak spíše k těžko pochopitelnému rušení už zavedených parkovacích míst a snaze svést veškerou návštěvnost na několik záchytných centrálních parkovacích ploch.

Díky vysoké nadmořské výšce a poměrné odlehlosti hor od okolní civilizace, je území parku odpradávna domovem četné skupiny divoké zvěře. Pravděpodobně každý zaregistruje z výstražných cedulí a z varování na bránách do parku, že zde žijí medvědi. Přímo v parku pak informační tabule přinášejí fotografie jak dopadla v nedávné minulosti některá auta neopatrných návštěvníků, uvnitř kterých bylo nevhodným způsobem ponecháno jídlo nebo něco aromatického delší dobu bez dozoru a medvědi se rozhodli to prozkoumat. Při nehlučném chování na některém z místních trejlů má člověk poměrně velkou šanci narazit na spoustu zvířat, jeleny počínaje a pískajícími svišti konče.

Vysoká nadmořská výška a blízkost vrcholků horského hřebene často způsobují i poměrně prudké výkyvy počasí, kdy ačkoliv předpověď hlásí na další dva týdny slunečné počasí, tak se nad územím parku dokáže vyskytnout nečekaná bouřka. Z holých skalnatých vrcholků jako jsou například Moro Rock nebo Mount Little Baldy je pak vidět, jak je oblačnost doslova napíchnutá na špičkách skalnatých vrcholků a dole v nížině je slunečný den bez jediného mráčku. Několikrát jsme v parku na vlastní kůži zažili, jak se zde počasí dokáže během několika hodin změnit ze slunečného dne do bouřkou nebo sněhovou přeháňkou promočeného večera.

Přímo na území obou parků je několik hotelů (Wuksachi Lodge, Grant Grove Cabins, Muir Lodge a Cedar Grove Lodge) a dohromady 14 campgroundů s celkovou kapacitou až 800 míst. Bohužel, některé kempy jsou otvírány jen na krátkou část roku a i v těch otevřených celoročně jsou uzavřené části i přesto, že o kempovací místa je zejména o víkendech velký zájem. Díky tomu se zde pravidelně každý pátek opakuje stejná situace, kdy rančer laxně vyklopí ceduli campground full a ačkoliv přijíždějí další a další zájemci a téměř polovina kempů za zavřená a prázdná, nikoho to nezajímá. Bohužel státem vlastněné a provozované servisní organizaci National Park Service chybí napříč celým US územím základní podnikatelská vlastnost, ženoucí soukromý sektor stále a o tolik vpřed - totiž schopnost využít příležitosti vydělat další peníze navíc. Protože v situaci, kdy park shání sponzory a alternativní finance na zaplacení nových projektů, ale současně odmítá lidi přijíždějící sem nějaké prostředky utratit, se nedá hledat logika.

Poslední sekvoj poražená kvůli komerčnímu využití dřeva se datuje zpátky do roku 1890, před vyhlášení ochrany území parkem. Následujících 100 let se zdálo, že vzrostlé sekvoje jsou definitivně a navždy zachráněny pro budoucí generace. Ve stejném období však došlo k obrovskému zalidnění a komerčnímu využívání nížiny a pobřežní části centrální Kalifornie, což společně produkuje obrovské množství smogu znečišťující celou oblast. Snížená kvalita vzduchu s kyselými dešti představují pro sekvoje nové nebezpečí, proti kterému se zatím nedá snadno a rychle bojovat. Až budoucnost ukáže, zda sekvoje nebyly kdysi zachráněny ze spárů dřevorubců jen proto, aby později padly za oběť zhoršujícímu se životnímu prostředí.

Množství zážitků v Národním Parku Sequoia záleží jen na nadšení a množství času, se kterým sem návštěvníci přijíždějí. Díky rozlehlosti a bohatosti chráněného území je zde počet možných aktivit téměř nekonečný, od studování obrovitých sekvojí, vycházek do vysokohorské přírody, návštěvy krápníkových jeskyní nebo jen užívání si klidu v zatím neporušené přírodě.

Tato stránka je součástí webu LaMar & Southwest USA