Yellowstone  National Park

Wyoming

[Mapa]

Opravdovým klenotem mezi národními parky a přírodními rezervacemi v US je označován Yellowstone, park založený již v roce 1872. Usnesením Kongresu o potřebné ochraně území v severozápadním cípu státu Wyoming vznikl první národní park v US, ale také na světě vůbec. Již od samotných časů prvních průzkumných expedic procházejících neznámou částí US západu přicházely do Washingtonu zprávy o neobyčejné oblasti ve Wyomingu plné burácejících gejzírů a horkých pramenů. V roce 1871 se vrátila expedice, která měla pověření Kongresu prozkoumat právě toto území a ověřit svědectví předcházejících výprav. Právě fotografie a nákresy přivezené touto expedicí přesvědčily Kongres o rok později prohlásit toto místo národním parkem.

Návštěvníci z celého světa přijíždějí do Yellowstone za přírodními krásami a neporušenou krajinou v níž i v současnosti žijí kromě mnoha jiných divokých živočichů i celá stáda bizonů. Největším lákadlem je však celosvětově jedinečná kolekce neporušených gejzírů, horkých pramenů, bahenních sopek a fumarolů. Více než 300 zdejších gejzírů představuje 2/3 jejich celosvětového množství na Zemi. V období před 640 tisíci lety  došlo v oblasti centra území současného parku k obrovskému sopečnému výbuchu. Popel z něho se nalézá v geologických vrstvách napříč celým kontinentem. Po výbuchu došlo ke zhroucení magmatického kotle, což způsobilo pokles rozsáhlého území nazývaného nyní caldera. Tato oblast zůstala až do současnosti vulkanicky činná, na roztavené horké podloží odkazuje množství horkých pramenů a gejzírů.

Voda z dešťů a tajícího sněhu pomalu prosakuje skrz vrstvy porézních hornin tvořících dno Yelowstone caldera a zhruba v kilometrové hloubce se setkává s horkými vrstvami hornin ležících na magmatu. Ty ohřejí vodu na teplotu zhruba 400°C což způsobí nárůst jejího tlaku, díky kterému se voda dere zpět na povrch. Při průchodu skalním masívem nazývaným rhyolite se v ní rozpouštějí minerální látky způsobující na povrchu nárůst barevných útvarů v okolí gejzírů a pramenů. Na rozdíl od pramenů, kterými podzemní voda vyvěrá neustále mají gejzíry v podzemí větší dutinu, kde dochází ke zvyšování tlaku páry. Při dosažení určitého tlaku dojde k expanzi jeho obsahu, který spolu s velkým množstvím vody vyfoukne  na povrch. Časový interval aktivity gejzírů může být v závislosti na jejich velikosti od několika minut až hodin, vyskytují se i nepravidelné výjimky, které vybuchují zcela náhodně.

Vůbec nejzmámějším gejzírem v parku je Old Faithful, který vybuchuje průměrně každých 88 minut (v rozmezí 45 - 120 min), což je větší frekvence než u všech ostatních velkých gejzírů v parku. Erupce trvá od 1,5 - 5 minut a v jejím průběhu je do výšky 30 - 55 metrů vyvrženo obrovské množství 14 - 30 tisíc litrů vařící vody. Ačkoliv jde pokaždé o velkolepou událost sledovanou zástupem návštěvníků, Old Faithful není největší ani nejpravidelnější gejzír v parku. Podrobnosti o gejzíru jsou uvedené v blízkém návětěvním centru, kde je dobré si i obstarat podrobnou detailní mapu oblasti okolí gejzíru nazývané Upper Geysers Basin. Právě zde jsou zastoupeny známé gejzíry mnoha velikostí (např - Old Faithful, Castle, Grand, Riverside, Daisy,...), prameny horké vody plnící trychtýřovité nádrže nazývané pools (Morning Glory, Chromatic, Beauty, Liberty,...) - nádherně zabarvené do palety odstínů přítomností rozpuštěných minerálů a mikroorganizmů schopných přežít v horké vodě, ale i množství syčících drobných fumarolů.

V místech, kde je unikající pára bohatá na rozpuštěné sloučeniny síry vzniká roztok kyseliny sírové, který dokáže postupem času rozpustit povrchové části v okolí pramene na jemné části. Tím vzniká jílovité bláto, kterým probublává unikající plyn, jenž často kvůli obsahu sloučenin síry charakteristicky nepříjemně zapáchá. Přesto bahenní sopky patří k nejoblíbenějším místům v parku. Nedokonalé gejzíry postrádající podzemní kotel se nazývaji fumaroly - jde vlastne o ventily v zemské kůře, kterými skrz praskliny  povrchu uniká horká pára z podzemí.

V severní části parku vznikly díky zde pramenící vodě bohaté na rozpuštěný vápník velkolepé travertinové terasy nazývané Mammoth Hot Springs Terraces. Kolem horkých pramenů zde za dobu jejich existence narostla terasovitá soustava bílých bazénů, kterými přes sebe přetéká minerální voda, neustále přinášející nové prvky k usazení. Bohužel, v minulosti již několik pramenů vyschlo, díky čemuž zůstaly některé části teras suché a nyní se pozvolna rozpadají. Obrovská povodeň způsobená táním ledových bariér na Yellowstone Lake v období na konci poslední doby ledové zařízla proud Yellowstone River hluboko do vrstev někdejšího sopečného popela a tufu. Tím vznikl obrovský kaňon nazývaný Grand Canyon of The Yellowstone. Jeho charakteristické žluté zabarvení způsobuje oxidující železo obsažené ve zdejších horninách.

Od dob založení parku se jeho správci setkávali s požáry. Na počátku se je snažili hasit, domnívaje se, že jen poškozují místní unikátní ekosystém. Následujících 100 let pozorování a výzkumu však změnily toto přesvědčení v poznání, že i přirozeně vzniklé požáry se významně podílejí na vývoji zdejšího území. Moderní výzkum dokonce prokázal, že i v minulosti, zhruba každých 300 let, rozsáhlé požáry výrazně změnily tvář oblasti. Současný postoj správců parku představuje názor, že pokud přírodně vzniklý požár neohrožuje životy nebo majetek, nechává se mu volný průběh a nehasí se.

Novodobým nejrozsáhlejším požárem byla ohňová zkáza, která po extrémně suchém létě roku 1988 zpustošila 36% plochy parku. Oproti původním předpokladům se díky prudkému větru oheň rozšířil do obrovských rozměrů, které ani úsilí 25 tisíc hasičů povolaných z celých států nedokázalo dostat pod kontrolu. Po 4 měsících pustošení uhasil požáry šířící se v několika samostatných proudech až nástup deštivého podzimu. I v současnosti jsou v některých částech parku stále znatelné stopy této události, ovšem příroda se s ní časem vyrovná jako už mnohokrát předtím.

Yellowstone nabízí množství zajímavostí, které se zde nedají ani všechny popsat. Od jedinečné galerie gejzírů a barevných minerálních pramenů, obrovského jezera, vodopádů, po zkamenělé kmeny stojící vzpřímeně v prehistorickém lese, až po obrovské množství divokých zvířat, z nichž jsou snad pro evropské návštěvníky nejvýraznější stáda volně se pasoucích bizonů. Od roku 1903, kdy byla u tehdy jediného severního vstupu do parku dokončena velká kamenná brána, se mnohé změnilo. Ochrannou ruku nad parkem nedrží armáda, jako tomu bylo na počátku, ale organizace NPS, která nyní chrání už stovky přírodních parků a rezervací napříč celými US. V současnosti vede do parku silnice z 5 směrů, která sem každoročně dopraví téměř 3 miliony návštěvníků.

Celkem 12 kempgroundů a 11 hotelů a kabin je připraveno pojmout nápor návštěvníků, kteří chtějí zůstat přes noc. Yellowstone kvůli své rozlehlosti a množství zajímavostí jistě není parkem na jeden den. V zimním období zde napadá tolik sněhu, že otevřené zůstávají jen některé části parku a některé jsou přístupné pouze na sněžném skůtru či na lyžích. Sníh zde zůstává na vrcholcích až do pozdního léta, není neobvyklé zde v polovině června narazit na třímetrovou závěj přímo u silnice. Snad nejlepším časem pro návštěvu parku je konec léta a začátek podzimu, pokud sem tedy návštěvník přijíždí spíš za poznáním a ne užíváním si na sněhu.

Tato stránka je součástí webu LaMar & Southwest USA