Zion  National Park

Utah

[Mapa]

Slovo Zion vyjadřuje v hebrejštině bezpečné místo nebo úkryt a pochází od mormonských osadníků, kteří se zde usadili kolem roku 1860. Území NP Zion představuje jedinečnou reálnou učebnici geologie. Park se rozkládá podél západního okraje velké Kolorádské náhorní plošiny, primárně chrání 24 kilometrů dlouhý a až 800 metrů hluboký kaňon, který zde do pískovcových vrstev zařízla svým tokem říčka Virgin River. Zdejší kamenné vrstvy byly v průběhu milionu let vyzdviženy, postupně nakloněny a působením mnoha vlivů, z nichž nejdůležitější byla eroze, rozbrázděny do velké různorodé oblasti nazývané Grand Staircase. Série barevných útesů a skalních masívů sahá z poloviny Utahu až po Grand Canyon v Arizoně. Nejvrchnější skalní vrstva v NP Zion odpovídá nejhlubší odkryté vrstvě v NP Bryce Canyon a vrstvy ležící na samém dně soutěsky v Zionu jsou shodné s horní vrstvou NP Grand Canyon.

V období před 240 miliony lety bylo území dnešního Zionu veliká plochá a mírně propadlá mísa, do které řeky přinášely a zde usazovaly materiály vymleté v obklopujících horách. Obrovská váha nahromaděných usazenin způsobila pokles oblasti a umožnila tím další sedimentaci. Vysoké tlaky působící ve shromážděných vrstvách daly za miliony let vzniknout novým pískovcům, vápencům a křemenným žílám prostupující současné skalní bloky. Síly působící hluboko pod povrchem země způsobily následně velice pozvolné pozvednutí skalních bloků zemské kůry až do současných 2000 metrů nad mořem. Celkové vyzdvižení krajiny změnilo postupně toky řek, území parku pak nejvíce ovlivnila Virgin River, která svým prudkým a ostrým proudem vyřezala hluboké koryto do vrstev miliony let starých. Vznikla tím Zion soutěska i následný obdivuhodný kaňon, který sem každoročně přijíždí obdivovat miliony návštěvníků.

Proces zdvihání a změn probíhá neustále i v současnosti, že se oblast aktivně vyvíjí dokazuje i výrazný sesun půdy, který po vydatných deštích v dubnu 1995 přehradil tok říčky na počátku samotného kaňonu. Vzniklé jezero hrozilo protržením nově vzniklé bariéry, což by mělo za následek katastrofální povodeň. V průběhu noci musely být narychlo vyklizeny oba kempy stojící nedaleko odtud u návštěvního centra v případné záplavové zóně a celá oblast byla uzavřena. Zhruba 200 metrů zničené silnice uvěznilo v kaňonu 450 hostů a zaměstnanců Zion Lodge, kteří byli z oblasti evakuováni až za 24 hodin. Silnice byla opravena do 1 roku, sesun je dodnes viditelný, jeho spodní část je přímo u řeku zpevněna kameny.

Nejstarší doložené osídlení spadá do doby až před 7000 lety, kdy zde tábořily malé skupinky pravěkých lovců. Před osídlením oblasti bílými osadníky v polovině 19. století se zde vystřídaly dvě indiánské kultury - Anasazi a Fremont. Na počátku 20. století byly rozpoznány scénické kvality této části Utahu jako potencionální cíl pro turistiku, v roce 1909 vzniká Mukuntuweap National Monument, který je o 10 let později povýšen na Zion National Park. Teprve stavba nové kvalitní silnice v letech 1927 - 1930 nazývané Highway 9 (Zion - Mount Carmel Hwy) zpřístupnila území parku do dnešní podoby. Silnice představovala tehdejší vrchol stavařského umění, které ji dokázalo vhodně zakomponovat do chráněné krajiny bez jejího většího poškození. Využití několika tunelů a množství klikatících se serpentín vyhnalo její tehdejší cenu na astronomickou částku $1 896 000. Silnice si dodnes zachovala své kvality včetně 1,1 míle dlouhého tunelu. Jejích zdejších 14 mil je plným právem označováno jako Scenic Highway.

Prudký nárůst návštěvnosti způsoboval zvláště v letních měsících zahlcování silnic v hlavní části kaňonu. Tento problém byl vyřešen v roce 1999, kdy byla zavedena pro letní sozónu (duben - říjen) neplacená kyvadlové autobusová doprava z centrálního záchytného parkoviště u Visitor Center. Tím bylo lokalitě výrazně ulehčeno a do nejnavštěvovanějších částí parku se opět vrátil klid umožňující ničím nerušené užívání si přírody. Pohodlné a pravidelně jezdící autobusy nahradily zmatky a zlost řidičů, kteří se před jejich zavedením marně snažili najít volná místa k zaparkování, když sem ve špičce hlavní sezóny dokázalo najet až 5000 vozů za 1 den. Parkovací kapacita samotného kaňonu byla v té době zhruba 450 míst.

K nejnavštěvovanějším místům v parku patří samotná soutěska a oblast obklopující Hwy 9. V okolí silnice je spousta výchozích bodů pro různě dlouhé turistické trasy vedoucí neporušenou přírodou. Cesty pro pěší tůry vedoucí kolem Virgin River dnem kaňonu poskytují nenáročnou formu výletů a nabízí přitom nádherný výhled na skalní stěny zdvihající se nad koryto řeky i o více jak 800 metrů. Pro zdatnější návštěvníky je k dispozici několik tras stoupajících po stranách kaňonu do vysoko položených oblastí pískovcové divočiny. K nejoblíbenějším pak patří výstup na skalní ostroh Angels Landing nebo vyhlídku Observation Point, kde se po několika hodinách šplhání do kopce otevře nádherný výhled na hlavní část Zion kaňonu. Naštěstí tyto trasy nevyžadují zvláštní permit, proto si je mohou užít všichni návštěvníci bez předchozího zařizování rezervací, narozdíl od mnoha jiných míst, kam se bez povolení nesmí. Samotné skalní stěny jsou oblíbeným cílem horolezců, přijíždějících sem z celého světa. Některé stěny jsou natolik náročné, že vyžadují několikadenní výstup, proto zde není nouze narazit po setmění na světýlka zavěšených horolezců nocujících přímo na stěnách.

Pravděpodobně nejznámějším a nejvíce navštěvovaným místem v parku je samotné ústí Zion kaňonu nazývaného The Narrows. Od konce vyhlídkové silnice v místě zvaném Temple of Sinawava vede 1 míli dlouhá zpevněná cesta do místa, kde se kaňon zužuje v úzkou soutěsku a kde suchá cesta končí. Z počátku je nutné jen řeku několikrát přejít na druhou stranu, později se kaňon zúží natolik, že řeka zalévá celé jeho dno. Odtud dál proti proudu je zapotřebí už jen se brodit vodou. S dřevěnou holí vyfasovanou v návštěvním centru je cesta skrz řeku snadnější v tom, že člověk může otestovat hloubku co má před sebou a neskončit tak s dalším krokem po pás ve vodě. Po prvních dvou mílích přichází ústí do Orderwille Canyonu. Cesta dál představuje celodenní výpravu do míst, kde se skalní štěrbina zúží na méně než 2 metry, ale k výpravě sem je nutné potřebné vybavení, permit ale také dostatečné množství sil. Před vstoupením do soutěsky je velice vhodné hlídat počasí a to i v odlehlejších oblastech, protože zde, stejně jako i v mnoha jiných úzkých soutěskách, hrozí nebezpečí bleskové povodně, která může náhle bez varování zvýšit hladinu řeky a znásobit její ničivou sílu.

V místech kde Hwy 9 v mnoha serpentínách a pomocí několika tunelů vystoupá od Virgin River do horní východní části parku, prochází oblastí nádherně tvarovaných a vybarvených pískovcových skal a útesů. Jejich části jsou vytvořeny z drobnozrného bílého Navajo pískovce. Téměř na každém kroku je zde vidět někdejší proces sedimentace, který tyto skalní bloky vytvořil. Mezi nejznámější útvary této části parku patří obrovská zkamenělá písečná duna Checkerboard Mesa, jenž se tyčí nedaleko východního vstupu do NP Zion. Jde o jedinečnou ukázku eroze, která příčně uložené vrstvy pískovce rozbrázdila do pravidelné soustavy šachovnicových rýh. Právě podle nich je pojmenována.

Návštěvníky parku vítá kromě zajímavě zabarvených, tvarovaných skal a ostrého kaňonu také odlišně zbarvený povrch silnice, jejíž červenohnědý odstín dokonale ladí s barvami prostředí. Za západním vstupem do parku v městečku Springdale a Rockville je kromě četných ubytovacích kapacit a množství restaurací i několik specializovaných obchůdků tématicky zaměřených na geologickou bohatost oblasti. Za poměrně zajímavé ceny je zde možné koupit širokou škálu minerálů a fosílií pocházejících z celého světa. Lákadel na peněženky turistů je zde nespočet a málokterý z návštěvníků odolá.

Tato stránka je součástí webu LaMar & Southwest USA